2. 9. 2004
Jak jsou definována práva pacienta s psychiatrickou diagnózou? Léčila jsem se v sedmnácti letech v jednom okresním městě na podezření s psychózy, nebyla mi sdělena žádná diagnóza, intimní informace byly sděleny mým rodičům, neproběhla žádná terapie a psychiatr okamžitě nasadil psychofarmaka (Risperdal). Na požádání o vydání své karty mne odmítl s tím, že jde o jeho poznámky o mém případu, tedy soukromý majetek. Postupoval správně?
Práva pacientů nejsou nikde jednoznačně zakotvena tak, abyste je mohla v jednotlivostech pořádně vymáhat. V písemné podobě je u nás najdete v etickém kodexu práv pacienta (viz např. Helena Haškovcová: Práva pacientů, komentované vydání. Vydalo nakl. Aleny Krtilové, Havířov-Město, 1996), na různých internetových stránkách (jako příklad psychiatrického zařízení se zveřejněnými právy pacientů může posloužit Psychiatrická léčebna v Bohnicích, http://www.plbohnice.cz/index.php?page=2) a rozdrobena v různých zákonech a vyhláškách, zejména v zákonech 20/1966 Sb. a 48/1997 Sb. Jejich pojetí se navíc v průběhu času značně mění. Zhruba řečeno, pacient má právo na zachování mlčenlivosti o skutečnostech, které se zdravotnický pracovník v souvislosti s jeho ošetřováním nebo léčbou dozvěděl; na veškeré informace o svém zdravotním stavu; na informace potřebné pro zasvěcené rozhodnutí před zahájením nového diagnostického nebo terapeutického postupu; odmítnout léčbu a být informován o důsledcích svého rozhodnutí; na soukromí při ošetřování nebo léčbě; na bezplatné preventivní vyšetření; podílet se na kontrole poskytnuté zdravotní péče; nejméně na jeden léčivý přípravek v každé skupině léčivých látek hrazený ze zdravotního pojištění; na úplný výpis z účtu a evidence své zdravotní pojišťovny; na poskytnutí informací vedených o jeho osobě ve zdravotnické dokumentaci; na lékařskou službu první pomoci a ústavní pohotovostní službu; na ošetření zdravotnickou záchrannou službou do 13 minut ve městě a 19 minut mimo město od přijetí tísňové výzvy s výjimkou případů hodných zvláštního zřetele; na bezplatný výdej léků v lékárně, pokud není stanoven doplatek ze zákona; na ohleduplný, citlivý a důstojný přístup při léčbě. Toto všechno platí přiměřeně také pro psychiatrické pacienty. U vás to však mohla komplikovat jak okolnost, že jste v době léčby ještě nebyla plnoletá (odtud to jednání s rodiči), tak to, že právo na náhled do dokumentace bylo uzákoněno teprve nedávno a nelze ho uplatňovat zpětně. Co se týče terapie, u vás nasazena byla, a to okamžitě, jak sama uvádíte (psychofarmaka). Způsob léčby (zda farmaka či psychoterapie) je otázkou profesionální a v jednotlivostech se nemůže stát předmětem „práv pacientů“. Ti mohou mít pouze obecně formulované právo na léčbu odpovídající současnému stavu toho kterého oboru a možnostem zdravotnického systému.
(bez záruky)