5. 8. 2004
Pane doktore, při nedávném případu, kdy muž zavraždil manželku s dítětem a poté sebe, se opět ukázal v médiích pojmový zmatek: Zaznamenal jsem výrazy "duševně narušený", "psychopat", a posléze "na vině byla zřejmě nemoc". Jak vidno, i novináři, u kterých by člověk obecně předpokládal jakés takés ne-li medicínské, tedy aspoň společenskovědní povědomí, si naznačené pojmy běžně zaměňují, tak jak jim velí hovorový úzus, (psychopat = duševně nemocný). Pro soudního znalce z oboru psychiatrie by problém zřejmě stál takto: Kdyby zmíněný nešťastník nespáchal suicidium, putoval by do vězení nebo do
blázince? Navíc jsem cosi matně zaslechl o tom, že uvedené pojmy se přestávají používat a jsou nahrazovány jinými. Vnesl byste do toho trochu osvěty? Děkuji.
Vezměme to po pořádku: Duševní poruchy (disorders, Störungen, rasstrojstva) se v zásadě dělí na nemoci (illnesses či diseases, Krankheiten, bolezni) a jiné poruchy či stavy (states, Zustände, sostojanija). Vzhledem k nedostatečnému naplnění kritérií toho, co je to nemoc, u níž by se měl znát původce (etiologie), mechanismus rozvoje (patogeneze), léčba (terapie), další vývoj (prognóza) aj., se často raději spíše než o nemocech hovoří o onemocněních (illnesses, Erkrankungen, zabolevanija). Mezi nemoce patří například Alzheimerova demence či schizofrenie. Naopak poruchy osobnosti (psychopatie), alkoholismus a třeba také sexuální „deviace“ (parafilie) nemocemi nejsou. Jak vidíte, psychopat může onemocnět jako každý jiný. V tomto smyslu si Vámi uvedené novinářské dohady neodporují: „duševně narušený“ znamená poruchu (širší pojem), psychopat je starší označení poruch osobnosti a onemocnění je například těžká deprese, která může končit sebevraždou. Všechno z toho by mohla být v uvedeném příkladě pravda. Duševní onemocnění se dále dělí na nepsychotické (např. neurózy) a psychotické (šílenství). Rozdíl mezi nimi je v přítomnosti tzv. psychotických fenomenů. Mezi psychotické fenomeny patří zejména halucinace, bludy či kvalitativní poruchy vědomí (delirium). Kdyby zmíněný nešťastník nespáchal suicidium, byl by vyšetřen znalcem z oboru psychiatrie. Znalec odpovídá soudu v podstatě na tři otázky: 1) je dotyčný schopen hodnotné účasti na hlavním líčení? 2) Měl v době spáchání inkriminovaného činu sníženou či vymizelou schopnost rozpoznat důsledky svého chování? 3) Měl sníženou či vymizelou schopnost toto chování ovládnout? Psychotik může mít pod vlivem bludů a halucinací vymizelé obě tyto schopnosti. Naopak pedofilní sadista dobře ví, co dělá a že vraždit děti se nemá, ale může mít sníženou schopnost se ovládnout. Na základě vyjádření znalců a dalších okolností soud rozhodne o příčetnosti dotyčného a o tom, zda „putuje“ do vězení či na psychiatrii. A nakonec douška k vašemu případu: Psychiatrie zná pojem rozšířená sebevražda, kdy dotyčný „vezme někoho sebou“. Známý je případ šíleného bavorského krále Ludwiga II, který patrně v rámci rozšířené sebevraždy usmrtil r.1886 utopením v jezeře svého lékaře Bernharda von Guddena.
(bez záruky)