Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

"Očima Cyrila Höschla". Reflex 32/2002, str. 17.

15. 8. 2002


Vážený pane profesore,
prosím, zda byste mohl vysvětlit jak vzniká u člověka stav označovaný jako hysterie, jaké jsou jeho charakteristické znaky, je-li možné ho spojovat s depresí, je-li možné tento stav léčit jako jinou nemoc, a jaké jsou Vaše zkušenosti s lidmi s touto diagnózou? Jaký je optimální způsob přístupu k člověku, jehož jednání obsahuje znaky hysterie? Čeho se vyvarovat při kontaktu s takovými lidmi? Děkuji Vám za odpověď a přeji Vám hodně zdraví a úspěchů ve Vašem náročném poslání. M.Švec, Praha.

Vážený pane profesore, prosím, zda byste mohl vysvětlit podstatné o hysterii. Hlavní projevy, možnost léčby, jak se chovat ve styku s hysterickou osobou, čeho se vyvarovat a pod.Děkuji. posluchač z Prahy.

Jak zacházet s hysterií, to je jeden z největších oříšků psychoterapie i všedního života. Kdyby na to byl stručný návod, už byste ho dávno měl! Freud napsal o hysterii veliké dílo, mnoho dalších lékařů či psychologů rovněž. Věc je navíc zamotaná tím, že význam pojmu „hysterie“ se v posledních několika staletích opakovaně a dosti zásadně proměnil. Ve veřejnosti se nakonec stal spíše nadávkou pro iracionálně a afektovaně se projevující osoby, nejčastěji ženy (pojem je ostatně odvozen od řeckého hystera = děloha, původně hysteros= zadnější). Současná psychiatrie ho pro jeho vágnost a neodborné zneužití vytlačila zcela na okraj. Než se tak stalo, byla hysterie vnímána zhruba ve dvojím provedení. Jednak jako porucha osobnosti, ke které patřila spíše extraverze, teatrálnost projevů, přemrštěnost citových reakcí, erotizace sociálních vztahů spojená přitom s neschopností orgasmu, neustálé upoutávání pozornosti, zaměření na vlastní osobu, znuděnost ve společnosti, kde nebyla středem zájmu a podobně, jednak jako chorobná proměna (konverze) psychických traumat a konfliktů do tělesné oblasti, jež se projevovala „psychickou“ obrnou, poruchou čití, někdy celkovou ztuhlostí, omdléváním či slepotou nebo hluchotou. Proto se jí říká konverzní neuroza. Jaspers trefně řekl, že „hysterik žije na divadle, které si vytvořil“. Staří psychiatři se domnívali, že hysterie je vlastně jakousi autosugescí a je tedy léčitelná persuazí (přesvědčováním). To se řecky řeklo peithos (peithomai oti = přesvědčit se o čem), léčitelný se řekne iatos (lékař=iatros), proto se pro hysterii razil název pithiatismus, který zněl vznešeněji a neujal se jako nadávka. Persuaze jako samospasitelná metoda zvládání sebestředných osobností či konverzních neuroz však selhala, navzdory určité možnosti využití zvýšené sugestibility pithiatických osob. Pod nánosy psychologické a hlavně psychoanalytické literatury se nespravedlivě ztrácí důvodné podezření, že na pozadí této „napodobovatelky všech chorob a obtíží“ se přece jen skrývá nějaká organická porucha mozku. Svědčí pro to výskyt podobných příznaků někdy po zraněních hlavy, po zánětech mozku, při některých infekcích, roztroušené skleroze aj. Při zvládání potíží se uplatňovala hypnoza (nevalný úspěch), psychoanalýza (příliš na dlouhé lokte), psychofarmaka (zvýšené nebezpečí závislosti a při tom malá účinnost), a různé psychoterapeutické školy, od těch „vlídných“, permisivních, až po ty „kruté“, behavioristické (léčba šokem, dnes by byla hodnocena za hranicí etiky). Příkladem takového drsného a krátkodobě efektního zásahu je pár pohlavků, které dal ochrnuté baletce Charlie Chaplin ve filmu Světla ramp – a najednou to šlo. Jistě chápete, že nic takového vám lékař v novinách nemůže radit, již proto, že nejde o léčbu, nýbrž o prolomení příznaku aniž by se dlouhodobě změnila osobnost. Pokud jde o radu, jak s takovým člověkem zacházet z hlediska „uživatele“, například manžela či manželky, pak neexistuje univerzální rada. Jeden přístup je laskavý, rozebírající, ustupující, přesvědčující, druhý je věcný, stručný, nekompromisní („nechceš, nevadí“). Oba v určitých situacích selhávají: při tom prvním je partner hysterické osoby vláčen životem jako onuce (takzvaná tři „S“: slabý, slušný, svědomitý), při tom druhém se trucování a neústupnost může vystupňovat ve skutečnou rodinnou katastrofu nebo i sebevražedný pokus. Mnozí praktici by Vám asi poradili od hysterické partnerky okamžitě utéct, neb Vám ze života učiní peklo. To se snadno poradí a hůře udělá, neboť hysterické ženy mívají jistý šarm, pro který někteří muži potřebují trpět. Sice mezi ně nepatřím, ale chápu to.