20. 6. 2002
V politologické literatuře se často uvádí, že rozdělení politiky na levici a pravici odpovídá základnímu rozdělení dvou typů lidských povah. Je to podle vás pravda nebo jde o účelové zjednodušení? P. Konečný
Vtip je v tom, že dělení lidských povah na typy je mnohdy nedostatečně podloženo důkazy a jindy záleží na tom, co se na povaze měří: jestli vztah k jiným lidem, pochopení pro druhé (vhled), nálada, důvěřivost, soustavnost, vytrvalost, dychtivost po nových podnětech, úzkostnost, neuroticismus, závislost na odměně, příchylnost k autoritám, či různě početné kombinace těchto a dalších charakteristik – podobných dimenzí je totiž mnoho. A podle každé z nich můžeme lidi rozdělit zhruba na dva „základní“ typy, například dominantní-submisivní, veselý-smutný, aktivní-pasivní, introvert-extrovert a podobně, přičemž úhel, který spolu ony dimenze svírají, je různý (kdyby byl nulový, šlo by vpodstatě o totéž; kolmé dimenze vyjadřují odlišné věci). Lze si jen obtížně představit, že kterákoli z takových dimenzí by sama o sobě obrážela dělení na levici a pravici v politickém slova smyslu. Jako pravice se původně označovali zástupci šlechty a kléru, kteří seděli v národním shromáždění za Velké francouzské revoluce na pravé straně. Od toho odvozeně tak byly později označovány síly „protipokrokové“, konzervativní, spojené společensky spíše s vlastníky a kladoucí důraz hlavně na svobodné podnikání, svobodu jednotlivce a jeho nezastupitelnou hodnotu oproti kolektivu. Naproti tomu levice se ztotožňovala spíše se zájmy středních a nižších vrstev, obhajovala pracující vůči vlastníkům (odbory) a často měla sklony k rovnostářství. Je ovšem pravda, že v každém z nás se mísí sklony k individualismu a touha po nezávislosti se sklony ke kolektivismu, solidaritě s jinými lidmi a touze po autoritě, která by za nás přejímala zodpovědnost a také se o nás uměla postarat (tatíček stát). Tyto sklony jsou u různých lidí zastoupeny v různém poměru a tím je mimo jiné dáno přirozené společenské shlukování kolem „levice“ a „pravice“, které jakoby obráželo povahy. K tomu přistupují i další povahové a fyziognomické podobnosti příslušníků některých stran. Proto Vámi zmíněné interpretace chápu, ale velmi pochybuji, že by šlo o „typy“ základní. Jde spíše o podobnosti, které k takovému zjednodušení svádí.