9. 5. 2002
Je volič nacionalistů a radikálů typu Le Pena či Haidera sám přinejmenším potenciálním nacionalistou a radikálem? Znamená tedy Le Penův volební zisk, že přinejmenším sedmnáct procent Francouzů je fakticky nedemokratického smýšlení?
Vůdcové svým myšlenkám většinou nevěří, ty jsou pro lid! Nedávno jsem si podobnou otázku kladl v souvislosti s Haiderem. Vzal jsem vážně v potaz argument, že Haiderova strana vyhrála svobodné volby v krásné, civilizované a svobodné zemi. Má tudíž mandát. Pak mi přišlo, že ten mandát může být sporný: prý dvacet sedm procent, jenže z kolika, když účast u voleb byla mizivá? Nelze to tedy obrátit a říci, že drtivá většina slušných Rakušanů by Haidera nikdy nechtěla? A už jsme u obecných otázek fungování demokracie a její zranitelnosti. Svobodu lze zneužít k jejímu zničení. Rozhodnutí voličstva vypovídá nikoli o jednotlivci, ale o atmosféře doby. Znal jsem osobně vysloužilce Wehrmachtu i Rudé armády, kteří byli jemní, tolerantní a demokraticky smýšlející. Herbert von Karajan volil zřejmě NSDAP a 99,9% všech dnešních Čechů, kterým bylo před listopadem 1989 alespoň osmnáct, volilo KSČ! Byli to všechno potenciální komunisti? Chtěli opravdu popravovat nevinné lidi a zemi přivést do ekonomického a morálního marasmu? Mysleli vážně hesla, která každoročně na prvního máje skandovali? Byli všichni, tedy celý náš národ s výjimkou několika Chartistů, z nichž část byla agenty Stb, opravdu odpůrci demokracie, když to výsledek voleb tak jasně naznačoval? Kde se pak ale vzalo najednou tolik demokratů? Spadli s Měsíce? Nikoli. Magor prý kdysi řekl, že revoluce, to je jako když střelí do vrabců: poplaší se a sednou si na jiné dráty. Ale jsou to titíž vrabci. I Francouzi jsou titíž. Pod různými sociálními tlaky však vzniká atmosféra odporu proti „globalizaci“, která smete toleranci k menšinám a cizincům, zvýší odpor k Evropské unii a po letité frustraci přivodí jednoduchá hesla. Lidé jsou titíž, ale hesla se mění. Výsledky voleb se mění. Společnost se pomalu, ale přesto nebezpečně polarizuje. Jednotlivci ovšem prosáknou jedem nedemokratického smýšlení až tehdy, nebudou-li demokracii ke svým cílům potřebovat: až zvítězí Le Pen a zavede pořádek. Střezme se toho, seč nám síly stačí.