18. 4. 2002
Nemyslíte, že přijímací pohovory na vysoké školy poškozují stovky mladých lidí, kteří by mohli získat vzdělání a nedostanou se na školu navzdory tomu, že by ji třeba byli schopni vystudovat?
(Očima Cyrila Höschla.
Na první pohled to vypadá, jako by přijímací pohovory opravdu poškozovaly zájmy uchazečů a sloužily výhradně vysokým školám. Jako bývalý student a otec čtyř dětí na jedné straně a porevoluční děkan lékařské fakulty na straně druhé mám tuto otázku protrpěnou z obou stran a vím, že je ve skutečnosti zamotanější, než by se zdálo. Také jsem po roce 1989 snil o tom, že otevřeme univerzitu všem, kteří o ni mají zájem, a v průběhu studia se ukáže, kdo je a kdo není způsobilý ji dokončit. Již tehdy se však ukázalo, že v rozměrech, jaké škola má, to je neuskutečnitelné. Tisíce zájemců o medicínu bychom nedokázali umístit do laboratoří, piteven, učeben a klinik ani za předpokladu třísměnného provozu a výuky ve tři hodiny ráno. Zde si musíme uvědomit zásadní rozdíl mezi školami "uměleckého typu", kde řekněme na housle učí jeden virtuos jednoho žáka, a učilišti typu právnické fakulty, kde jeden přednášející může látku vykládat desítkám studentů najednou. Medicína je něco mezi tím. Je omezena množstvím chemikálií, počtem vyšetřoven, mikroskopů, pipet a dalších pomůcek či přístrojů. A také počtem nemocných, kteří mohou sloužit ke klinickým demonstracím. Za těchto okolností se celkové kapacity většiny lékařských fakult pohybují okolo 100-300 přijímaných studentů ročně. A to nemluvím o uplatnění po promoci, za něž škola v zásadě nenese odpovědnost ve smyslu regulace trhu práce (to je otázka důležitá všude včetně právníků). Celá věc má ale ještě další, většinou opomíjený aspekt, který je příznivý pro uchazeče. Představíme-li si, že by proporce těch, co neuspěli u přijímacích zkoušek, byla přijata a odešla až v průběhu řekněme dvou let, můžeme možnost volného přístupu na školu považovat vlastně za jinou, do dvou let roztaženou formu přijímacího řízení. Jeho roli by totiž sehrály právě zkoušky během prvních dvou let. Být odmítnut po tak dlouhé době je vlastně mnohem krutější než být odmítnut během dvou dnů a moci si podle toho zařídit další život. Přijímací pohovory jsou tedy také ochranou uchazečů před frustrací! Jiná věc však je, do jaké míry výsledek u přijímacího pohovoru skutečně obráží schopnost tu kterou školu studovat. To je vskutku závažný a vědecky u nás zanedbaný aspekt, jemuž bychom všichni měli věnovat pozornost a profesionální úsilí. Vězte, že mnozí odborníci se o to poctivě snaží.