21. 3. 2002
Co si myslíte o holistických přístupech v psychiatrii a psychologii a o holotropním dýchání?
Děkuji, Iva Nachtmannová
Pojem „holismus“ (od řeckého holos=celek) zavedl v knize Holismus a evoluce (1926) jihoafrický polní maršálek J.H.Smuts. Podle holistů je celek víc než pouhý součet svých částí. Je nepoznatelný, nerozložitelný na smysluplné části, má nemateriální, vlastně mystický charakter. Celistvost je jakousi přidanou hodnotou k částem, z nichž se celek skládá. Holistické přístupy zahrnují v psychiatrii a psychologii mnoho směrů jako například „Gestalt“ (tvarovou, celostní) psychologii či léčbu. Holistické nazírání má z teoretického a psychologického hlediska něco do sebe, avšak současný pokrok v rozvoji diagnostických a léčebných metod je z velké části založen na vědeckých postupech, které musí předmět svého bádání naopak drasticky zjednodušit, redukovat, aby mohly pokročit v poznávání principů, jejichž ovlivnění lze využít ke zmírňování příznaků onemocnění. Tato odlišná pojetí se pak v praxi v různých situacích různě osvědčují. Jeden z hlavních představitelů tzv. transpersonální psychologie, Stanislav Grof (USA), vzešel odborně z Výzkumného ústavu psychiatrického v Praze- Bohnicích, kde se už před téměř 40ti lety zabýval změněnými stavy vědomí a prožívání. Ty se dají navodit různým způsobem, nejsnadněji užitím halucinogenů, například LSD. Když se tyto látky vzhledem k vývoji na drogové scéně staly ve výzkumu nepoužitelnými, zavedl S.Grof alternativní metodu, jak dosáhnout změny vědomí, totiž dýchání, které je hluboké, rytmické, pod vedením „trenéra“ – tzv. holotropní dýchání. Stavy, ke kterým v jeho důsledku dojde, je však třeba profesionálně zvládat a interpretovat, aby nenapáchaly více škod než užitku. Z hlediska filosofického, poznávacího, a sebezkušenostního znamená tato technika určitý přínos, ale z hlediska rozpoznání a léčby hlavních psychiatrických onemocnění jde o metodu zcela okrajovou a v nepovolaných rukou i nebezpečnou.
(bez záruky)