Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Höschl C.: Will the fanatics apologize to the "covid dissidents"? Reflex 3/2024, p. 23.

18. 1. 2024


21. dubna 2020 vydala Univerzita Karlova tzv. výzvu jedenácti s podtitulem „Lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti“. Výzva se tenkrát těšila velké popularitě, ale ta časem po proběhlé kritice zanikla. Co je s ní dneska a jak ve světle nových poznatků o Covidu vypadají její doporučení?
Aleš Dvořák, Praha
Připomeňme si, co ta výzva vlastně obsahovala. Především apelovala na to, že plošná opatření nepovedenou k vymýcení Covidu-19 a že je nutné nechat u většiny populace vytvářet imunitní odpověď. V zájmu zachování prosperity naší země bylo podle signatářů nezbytné ke 30. dubnu 2020 ukončit nouzový stav, obnovit dostupnost zdravotní péče pro všechny občany v plné šíři a v průběhu měsíce května 2020 obnovit výuku na školách. Signatáři dále navrhovali odstranit překážky pro chod ekonomiky a zabránit tak krachu, který hrozil významné části malých a středních firem a živnostníků. Doporučovali také v koordinaci s okolními zeměmi uvolňovat zavření státních hranic a apelovali na přijímání promyšlených řešení místo chaotických a protichůdných opatření. V závěru signatáři vyslovili přesvědčení, že médii sycený emocionální náboj tehdejší situace je třeba korigovat podloženými fakty a s ohledem na ně a na možné celospolečenské důsledky a dopady krizových opatření co nejdříve konat a urychlit strategii státu v návratu k normálnímu životu. To vše za rozumného dodržování hygienických opatření. Občané během koronavirové krize prokázali nejenom velkou solidaritu a sounáležitost, ale rovněž disciplínu v dodržování rozumných pravidel, proto podle autorů výzvy nebylo žádných pochyb, že by tato opatření nadále nedodržovali. Výzva dále upozorňovala na to, že v nesnadné době potřebujeme více optimismu a rozumných řešení, a ne propadat strachu, panice a beznaději. Podepsaní lékaři vyslovili přesvědčení, že právě i k tomu jejich výzva přispěje.
Ihned na to se rozpoutala téměř hysterická reakce oponující výzvě s tvrzením, že ji sestavili neodborníci a že kardiochirurg nebo psychiatr nemají do imunologie a epidemiologie co mluvit. 27. dubna téhož roku vyšel v Deníku N článek s titulkem „Univerzita vám nepatří”, reagující zejména na titulek původní výzvy. Přestože právě 11 lékařů vyzývalo k respektování důkazů a nikoli podléhání emocím, bylo jim vyčteno, že jejich názor je spíše politický než odborný. Imunolog Hořejší také napsal, že řízené promořování je naprostý nesmysl a že kolegové zneužili jméno univerzity.
Podívejme se, co se od těch dob stalo. Covid, jak předpovídali signatáři, vskutku nevymizel, je tady s námi dál. Co se ale změnilo je, že zcela vymizela hysterická pozornost jemu věnovaná včetně drastických lock-downů a restriktivních opatření. Nyní už se naštěstí nic takového neděje. Lidé si za poslední roky uvědomili, že toto onemocnění probíhá u většiny populace velmi lehce a že navrhovaný postup 11 signatáři byl vlastně zcela správný. Nový virus postupně prostoupil populací a geneticky se mění v závislosti na tom, jak se u lidí vytváří přirozená imunita, je tedy tzv. mitigován, tj. slábne. A spolu s mitigací viru se „mitiguje“ i ochota lidí dát se očkovat. Někteří jednou, dvakrát, třikrát očkovaní jedinci stejně prodělali infekci, mnohdy i několikrát, takže o účinnosti vakcíny pochybují. Za to, jak se vládní narativ mýlil, nemohou ani tak politici jako sami vědci. Ti se vždycky odvolávají na “evidence based” medicínu, tedy medicínu založenou na důkazech, ale tím často jenom předznamenávají svá emocionální, ničím nepodložená, tvrzení. A i ti odborníci, kteří používají ke svým výrokům a názorům jako podklady skutečně solidní, přísně recenzované zdroje, využívají je selektivně tak, že citují jen ty nebo převážně jen ty, jež podporují jejich názor, a takticky zamlčují stejně hodnotné zdroje, které přinášejí pohled alternativní či protichůdný. Všimněme si, že od vypuknutí epidemie nedošlo vůbec k vyvážené a transparentní veřejné debatě o nutnosti restriktivních opatření či o účinnosti vakcín a jejich vedlejších účincích. Na izraelském serveru ISRAPUDIT 7.1.2024 uvádí Steve Kirch na tucet důvodů, proč jsou vakcíny proti Covidu nebezpečné a proč by jim veřejnost neměla věřit. Jedním z hlavních je to, že jejich bezpečnost nebyla solidně ověřena ve dvojitě slepých studiích zaměřených na toleranci a že mezinárodní agentury se spolehly na prohlášení výrobce, že takové zkoušky provedl nebo provádí. Veškeré žádosti o jejich zveřejnění však byly ignorovány. Navíc přinejmenším ze Spojených států byly hlášeny případy, že upozornil-li někdo v nemocnici na negativní příznaky po očkování, hrozilo mu propuštění. A když s takovým vystoupením přišel na odborný seminář, kolegové nenápadně opouštěli sál, aby se k tomu nemuseli vyjadřovat.
Dezinformace jsou považovány za problém, ale ti, kteří na ně upozorňují, sami nejsou ochotni podniknout žádné kroky k jejich zastavení. Mezi tyto kroky patří otevřená veřejná diskuse k vyjasnění rozdílných názorů a zpřístupnění údajů o veřejném zdraví způsobem, jenž zachová soukromí pacientů. Když důvěryhodní vědci obdrží oficiální statistické údaje naznačující znepokojivé bezpečnostní trendy, tak projeví naprostou neochotu o věci diskutovat a řešit ji. Ti, kdo prosazují vládní narativ, se odmítají zapojit do jakýchkoliv vědeckých diskusí, jež by názorové rozdíly řešily. Proč nejsou tyto otázky předmětem férového dialogu? Podle Kirsche se v USA k umlčení nesouhlasu používá taktika zastrašování. Otevřená debata by přitom byla produktivnější. Lidé však víceméně nesmějí zastávat názory, jež jsou v rozporu s „konsensem“, ani o nich diskutovat, jinak přijdou o práci. Zdravotnickým pracovníkům se vyhrožuje propuštěním, pokud do příslušného registru nahlásí nežádoucí příhodu po očkování. Některé zdravotní sestry nechtějí mluvit o anafylaxi (typ šoku) po očkování ze strachu, že budou propuštěny. Přitom historie ukázala, že zastánci cenzury jsou vždy na špatné straně problému.
Během několika let Covidu mnoho odborníků změnilo názor, ať tak či onak. Rozdíl mezi dogmatikem a vědcem je mj. v tom, že pravý vědec změní názor, změní-li se fakta. Dogmatik trvá na svém. Jak na tom asi jsou odpůrci těch 11 signatářů výzvy Univerzity Karlovy dnes? Změnili názor? Trvají na dogmatech? Je na čase si některé z těchto otázek ujasnit, protože doba k tomu pomalu dospěla. Měli bychom si připustit, že obě strany sporu jsou v zajetí tzv. publication bias, který znamená, že publikování kladných výsledků je daleko pravděpodobnější než publikování stejně validních výsledků, ale negativních. Přesto, že dneska prodělá Covid už kde kdo, že většinou probíhá jako „rýmička“ a humbuk kolem něj odezněl, nelze očekávat, že by se covidoví fanatici restriktivních opatření covidovým disidentům omluvili. Připomíná-li vám to něco, tak je to podobnost čistě náhodná. Jak říká v rozhovoru pro Rádio Universum v pořadu Kupředu do minulosti epidemiolog a vakcinolog prof. Jiří Beran: vyšetřování skončilo, zapomeňte.