10. 2. 2023
Dobrý den, pane profesore,
v české společnosti již dlouhou dobu rezonuje otázka rovnosti mezi muži a ženami, kdy dominantní tezí je, že ženy jsou pracovně a tím i např. politicky nedoceněny až diskriminovány apod. Zdrojem tohoto názoru jsou pravděpodobně zejména feministická prostředí, ale nejen. V kontextu probíhající prezidentské volby mě však zaujal tento paradox: V české společnosti je nadpoloviční většina žen, tedy i voličů v tajné volbě; Jak tedy vysvětlit, že v situaci, kdy ženy stojí před volbou ženy na post prezidenta ČR, naprosto srovnatelné s ostatními mužskými kandidáty, dají v naprosté většině svůj hlas mužskému kandidátovi. Naznačuje to, že žena ženu nedoceňuje?
Děkuji za odpověď. Rodan Folwarczny, Český Těšín
Vaše otázka zní naprosto logicky, ale při hlubším zamyšlení již tak logická není. Nějakému matematikovi můžeme například položit otázku, zda převaha žen v populaci, která je pouze asi 1,4 % (50,7 - 49,3 v r. 2021), je dostatečně velká na to, aby se i v rámci běžné statistické chyby mohla významně promítnout do názorové různosti elektorátu. Nezapomínejme, že “genderová solidarita” není jediným kritériem volebních preferencí. Jinými slovy, pohlaví kandidáta zdaleka není jediná vlastnost, podle které se voliči rozhodují. To, na co se ptáte, je vlastně pouze významnost tohoto kritéria v porovnání s jinými kritérii, jako je osobní historie, zásluhy o stát, diplomatické schopnosti, charisma, vystupování, barva hlasu, výřečnost, nejbližší okolí včetně rodiny, vzezření, drby na sociálních sítích, konspirační teorie, lži a pomluvy, mediální obraz a mnoho jiného. Jestliže tedy kandidát svým charismatem osloví řekněme 70% voličů, ale je to muž, takže zhruba 50,7 % voličů (stoprocentně solidárních žen) by přesto chtělo volit jeho protikandidátku jen proto, že je to žena, nejméně 19,3 % z nich by mělo velký problém, protože jejich důvody (gender versus charisma) by šly proti sobě. Naproti tomu muži by to v této situaci měli jednodušší, protože většina z nich by tohoto kandidáta chtěla pro jeho charisma a v případě stoprocentní genderové solidarity by ho chtěli všichni, protože je muž. A teď si vezměte, že to je pouze velmi zjednodušený případ. Nejen, že genderová solidarita nikdy nebude stoprocentní, ale navíc je třeba vzít v úvahu významnost mnoha dalších kritérií a okolností, které celou věc ještě dále zamotávají. Jednou z nejvýznamnějších takových proměnných je věk. Vámi zmiňovaná nerovnost zastoupení mužů a žen v populaci je z drtivé většiny sycena věkem. Až do 64 let věku totiž v naší populaci převažují muži (51,2 : 49,8)! Celkovou převahu žen v populaci tedy zajišťují seniorky 65+ (57,9 : 42,1). A právě seniorky 65+ jsou zřejmě nejméně zasaženy moderní feministickou vlnou a tedy nejméně ochotny považovat genderovou solidaritu za hlavní kritérium při volbě. Řekl bych, že právě tímto argumentem je vámi zmíněný paradox učiněn bezpředmětným. A to nebereme v úvahu současnou módní relativizaci pohlaví jako takového, což by mohlo vést k soubojům uvnitř aktivistických skupin. Zaryté feministky by například mohly pravé transvestity považovat za trojské koně opačného pohlaví a transsexuály za zrádce konvertující k jinověrcům. Pak by nezbylo, než použít pro volbu zase ta původní, mezitím již pozapomenutá kritéria.