27. 4. 2023
Pane profesore,
domnívám se, že inteligence není pouze stav a úroveň vzdělání, ale zahrnuje i emoce. Rovněž morálka by měla být součástí inteligence. Myslíte, že umělá inteligence ve svých důsledcích se může podílet na lidském chování tak, aby se člověk stal veskrze pozitivním článkem společnosti? Děkuji za Vaše vyjádření. J. Stručovský, Ledeč n. S.
Inteligence je multifasetový koncept a lze ji definovat různě. Sám název je z latinského inter-legere = rozlišovat, poznávat, chápat a souvisí s intelligere = rozebírat či intus legere, tj. číst uvnitř rozumně věci. Nejčastěji se dnes chápe jako schopnost získávat znalosti a orientovat se v nových situacích na základě rozpoznání podstatných souvislostí a vztahů. Inteligentní chování je v podstatě proces výběru, volby alternativ. Definuje rovněž schopnost poznávat a chápat. Je to součást kognitivního chování, což je způsob, jímž jedinec poznává svět a tyto poznatky využívá k adaptaci na měnící se situace. Někdy se inteligence chápe jako schopnost učit se. Jenže faktorová analýza ukazuje, že to není jednolitá schopnost a že korelace IQ s jakýmkoliv měřeným ziskem znalostí je často zcela nízká. Faktorová analýza izoluje několik faset inteligence: verbální, slovní plynulost, schopnost udržovat vztahy v prostorové dimenzi, schopnost percepční, schopnost manipulovat s čísly, paměť, obecná schopnost uvažovat, dedukce aj. Někdy se hovoří zvlášť o inteligenci emoční a sociální a zdůrazňuje se, že nemusí s obecnou inteligencí vůbec korelovat a nemusí korelovat ani jednotlivé fasety mezi sebou. Úroveň lidské osobnosti je dána mnoha jinými schopnostmi než luštit hlavolamy, od emocí přes intuici až po takové vlastnosti jako je vytrvalost, soustavnost, zodpovědnost, svědomitost, vztahy k jiným lidem a mnoho dalších. Odborníci se domnívají, že onen klasický pojem intelektu vystihuje jenom asi 20 % schopností, které se podílejí na tzv. inteligentním chování. Pro oněch zbylých 80 % byl začátkem 90. let vytvořen pojem emoční inteligence (Emoční IQ či EI nebo také emoční kvocient EQ), která má zhruba 5 složek: znalost vlastních emocí (schopnost sebeuvědomění), schopnost a strategie zvládání svých emocí, schopnost motivace sebe sama (volní strategie), vnímavost pro prožívání jiných lidí (vcítění, empatie) a schopnost orientace v mezilidských vztazích (sociální inteligence).
Jedinci s vysokým EQ zvládají své vlastní emoce a vyhýbají se impulzivnímu či zkratkovitému chování. Jsou také schopni rozpoznat a pochopit emoce druhých, což jim umožňuje efektivně komunikovat, budovat vztahy a pracovat v týmu. Často umí řešit konflikty a jsou vnímáni jako důvěryhodní a empatičtí.
Sociální inteligence označuje schopnost porozumět sociálním situacím a efektivně se v nich orientovat. Zahrnuje schopnost vnímat a správně číst sociální signály, jako je řeč těla, tón hlasu, mimika a další mimoslovní chování, a na tyto signály vhodně reagovat. Sociálně inteligentní jedinci jsou schopni navazovat a udržovat vztahy, řešit konflikty a ovlivňovat ostatní. Disponují také emoční inteligencí, která jim umožňuje zvládat vlastní emoce a vcítit se do druhých. Emoční a sociální inteligence jsou v mnoha oblastech života, zejména v osobních a pracovních vztazích a ve vedoucích a manažerských pozicích, cennými schopnostmi.
Současný stav znalostí vlastně neumožňuje jednoznačnou definici inteligence. Přesto cosi takového existuje a každý zhruba ví, co se tím myslí. Morálka bohužel součástí takto chápané inteligence není, a proto ti největší padouši se zhusta rekrutují z řad vysoce inteligentních lidí. A tato zkušenost se v současné době přenáší i na umělou inteligenci, kterou je třeba již teď brzdit v jejích sklonech podvádět, lhát, blafovat a zlovolně osočovat. Systémy umělé inteligence nejsou samy o sobě schopny být eticky odpovědné.
Proto odpovědnost za etické důsledky umělé inteligence mají a i nadále budou mít vždycky lidé. Člověk ovšem nikdy „veskrze pozitivním článkem společnosti“ nebude, natožpak přispěním umělé inteligence. Spíš ji bude muset krotit, sám s máslem na hlavě.