23. 2. 2023
Pane doktore, když se jedinec narodí do totality, stojí před volbou, jak velké kompromisy udělat. V opačném případě skončí buď na šibenici, v uranových dolech, nebo jako referentka zásobování Výstavby sídlišť. Kdyby Karel Gott skončil se zpěvem jako Marta Kubišová, tak bychom přišli o jeho krásné písně a on by zahodil obrovský talent (vkus nechme pro tento účel stranou). Existuje vůbec správná opověď na otázku, kam až můžeme zajít v mezalianci s totalitou, abychom nepromarnili své schopnosti a přitom se mohli podívat dětem do očí? Ondřej Šebesta
Představme si extrémní situaci, jež nám vyjeví jádro problému. Dejme tomu absolutní etiku, podle které by byl zrádcem každý, kdo by na „totalitě“ jakkoli participoval nebo s ní spolupracoval, a všichni by se jí řídili. Tudíž by také všichni potenciální nositelé nějakých hodnot ničeho nedosáhli, případně by skončili ve vězení či na popravišti. Kdyby pak přece jen přišel nějaký „Listopad“ (ale kdo by ho dělal?), nebylo by nikoho, kdo by rázem dovedl zajistit chod společnosti. Díky částečné kolaboraci se starým režimem je totiž možno pozitivní hodnoty z něj převést na režim nový. To je jedna z mála odpovědí na otázku, proč ještě po 30 letech máme v nejvyšších patrech politiky komunisty. Inu proto, že teprve teď dorůstá generace, která kolaborovat nestihla (ale to neznamená, že je o moc lepší) a ta předchozí byla na kvalifikované nekomunisty poměrně chudá. Zelinář v eseji Václava Havla „Moc bezmocných“ umístil do výkladu mezi cibuli a mrkev heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Byl skutečně osobně zapálen pro myšlenku spojení proletářů všech zemí? Ne. Sděloval tím pouze, že je na něj spolehnutí a mohou ho nechat na pokoji. Nemusí si do výlohy napsal „jsem kolaborant“, stačí, když se s vrchností dohodne na nějakém nezávazném hesle, jehož prostřednictvím si mohou sdělovat jinak obtížně přijatelné obsahy. Roli také hraje evolučně stabilní strategie chování. Být podvodníkem mezi samými poctivci je natolik výhodné, že tomu leckdo neodolá. Jenže když je podvodníků moc, přestane to být výhodné. Proto se poměr podvodníků ku poctivcům ustálí na hranici, kde se výhoda překlápí v nevýhodu. Oběti Marty Kubišové nebo Jana Palacha získávají na ceně právě v prostředí malověrných, jimž jsou majákem a mementem. Nikdo však nemůže chtít po úplně všech jednotlivcích, aby si také zničili životní dráhu, případně se upálili. „Správnou“ odpověď na vaši otázku tedy sotva najdeme.