26. 1. 2023
Vážený pane doktore,
do jaké míry bychom měli oddělovat osobnost autora od jeho díla? Máme se nechat odradit nejrůznějšími úchylkami (Thomas Mann - exhibicionista, Woody Allen - nikdy neprokázaný pedofil), politickými názory (Roger Waters a jeho postoj k válce na Ukrajině) nebo prokázaným udavačstvím pana Nohavicy? Nečíst jejich knihy, nedívat se na jejich filmy a neposlouchat jejich hudbu? Nebo si máme říci, že dílo nenese vinu za svého autora a dál poslouchat, jak agent Stb zpívá o pravdě a lži? Děkuji Vám za Váš názor. Ondřej Šebesta
Odpověď na Vaši otázku by byla mnohem jednodušší, kdyby dílo a autor byli vždycky v souladu, což nebývají. Slavný česko-francouzský mim v komediích dell'arte, Jean-Baptiste Debureau, byl sám melancholický a s Chaplinem prý nebyla v soukromí žádná velká legrace. Rozpor mezi osobností a tvorbou někdy ilustruje smyšlené dilema, kdy dvě ženy žádají o potrat. Jedna je syfilitička a alkoholička z rozvráceného prostředí a potomek bude zřejmě trpět vrozenou syfilidou, bude hluchý a navíc nesnesitelný psychopat. Druhá žena žila spořádaně, její potomek bude abstinent, nekuřák a vlastenec. Které z nich byste potrat spíše povolil? V případě, že té první, tak jste zabil Beethovena, zatímco ta druhá porodila Hitlera. Nositel Nobelovy ceny za literaturu G. B. Shaw podporoval bolševickou vládu v naprosto nehumánním stalinském Sovětském svazu, nicméně v odůvodnění Nobelovy ceny mj. stálo, že ji dostal „……za idealismus i humanitu jeho literárního díla“. Zakladatel etologie a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (1973), Konrad Lorenz, který svou naukou o chování ovlivnil navždy i společenské vědy a etiku, při vstupu do NSDAP v r. 1938 (!) napsal: „... celá má vědecká práce je oddaná myšlenkám národního socialismu“ a jako voják Wehrmachtu byl 3 roky po válce dokonce v ruském zajetí. Když se švédská akademie zdráhala udělit mu Nobelovu cenu, postavili se za něj jeho žáci a spolupracovníci a společný laureát Niko Tinbergen údajně pohrozil odmítnutím ceny, jestliže ji nedostane taky Lorenz, jehož bombastické dílo mluví samo o sobě. Milan Kundera vždycky hlásal, že autor má být skryt za svým dílem. Sám se o to důsledně snažil, i když se mu to tak zcela (nikoli jeho vinou) nepovedlo. Kdyby to však bylo důsledně možné, stala by se otázka „zodpovědnosti díla za svého autora“ bezpředmětnou. Mimochodem jsou ještě jiná dilemata v této souvislosti: má Oskar Schindler vstoupit do dějin jako nacista, který v r. 1935 vstoupil do Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP), pracoval za peníze pro německou rozvědku Abwehr a po okupaci Československa vstoupil do NSDAP, nebo jako „spravedlivý mezi národy“, jenž zachránil na 1200 židů před jistou smrtí v koncentračním táboře? Váš dotaz by také mohl znít: „Máme pro udavačství Karla Sabiny bojkotovat Prodanou nevěstu?“ Kazí pověst autora jeho dílo ještě po 160ti letech? Máme se ve jménu morálky vztažené na dílo připravit o filosofii Martina Heideggera, který se jako nacistický rektor univerzity podepisoval s pozdravem Sieg Heil? Máme dát do stoupy úžasné nahrávky s Herbertem von Karajanem, aktivním členem NSDAP? Tato rozhodnuti závisejí na každém z nás (každý má hranici tolerance jinde, jakož i postoj k souvislosti mezi dílem a autorem), na době (čas mnohé zahojí a dezaktualizuje) a na působivosti a hodnotě díla. Plně chápu ty, kdo nyní nemají na Nohavicu žaludek, nicméně hloubka a poezie některých jeho písní tuto nevolnost zřejmě přežijí.