8. 12. 2022
Dobrý den,
pozoruji zprávy z Ukrajiny a je mi smutno z toho, že ani jedna strana nechce ustoupit a prodlužuje tak utrpení nevinných civilistů, včetně žen a dětí. Čím si myslíte, že je ta zatvrzelost dána a proč nejsou Ukrajinci a Rusové schopni vstoupit v rozumná diplomatická jednání? S pozdravem Karla Čermáková, Praha
Jako odpověď vám nabízím několik příměrů. Představte si, že vám vlítne do bytu cizí komando, zabere vám ložnici, zabije vám polovinu rodiny a pak na vás začnou všichni sousedi tlačit, že byste se s vetřelci měla nějak dohodnout, nebo bude trpět stále víc lidí. Budou po vás chtít, ať jim tu ložnici necháte, protože oni vám na oplátku za to už zbytek rodiny nepobijou. Nebo jiný příklad. Představte si, že by pokračovala mírotvorná politika Neila Chamberlaina a všechny státy světa by nás donutily, ať těm Němcům ty Sudety necháme, přeci jen tam žijí vlastně skoro sami Němci a ti stejně chtějí k Říši, tak co pořád máme. Dejte jim Sudety, a bude mír. Snad vám nemusím připomínat, jak to ve skutečnosti dopadlo a vysvětlovat, že by se v obou případech jakýmkoliv ústupkem choutky agresora legitimizovaly a spustila by se lavina, kdy každý, kdo má na něco chuť, by si to mohl beztrestně urvat a v zájmu míru by mu to prošlo. Kdyby Rusko dostalo Ukrajinu, bude chtít vytvořit nárazníkové pásmo svých zájmů, do něhož bude – tak jako až do roku 89 – patřit i ČR, které bude diktovat, co smí a co nesmí. Já nevím jak vám, ale mě by to připadalo jako duchovní apokalypsa. Rusko je zpupná, prolhaná, imperialistická říše primitivismu a zla, která nezná hranic a „nikdy nevěděla, kde přesně začíná a kde končí“. Nyní se navíc dokonale odkopala a potvrdila trefnost výroku André Gida, který po svém návratu z Ruska řekl, že o Sovětském svazu lze buď s láskou lhát nebo s nenávistí říkat pravdu. Jediné možné východisko pro naši civilizaci, má-li přežít, je vítězství Ukrajiny. Kdo nyní volá po míru, je apologetem války.