27. 10. 2022
Vážený pane doktore, jak si vysvětlujete, že známý psychiatr (J.C.) unikal tak dlouho spravedlnosti? Nemohl být krytý mocnými papaláši z řad politiků a podnikatelů, z nichž podle všeho některé z nich léčil? A to pomíjím některé kolegy z řad psychiatrů. Zdá se, že jeho masmediální imago, které desítky let umně pěstoval, bránilo řadě obětí v odvaze podat trestní oznámení. Domníváte se, že by měl být tento psychiatr vyznamenán hlavu státu? Děkuji. S pozdravem a přáním hezkého dne M. Zárubník
V očích nespokojené veřejnosti jsou viníky selhání spravedlnosti jako první na ráně vždy buď zaujatí vyšetřovatelé či úplatní soudci nebo proradní papaláši, případně falešně solidární doktoři, kteří zločiny kryjí. Zkorumpovaný americký senátor v osidlech zločinu je scénáristickým klišé. Tyto stereotypy jistě vzešly ze skutečných případů a často i na základě vlastní zkušenosti. Jejich zevšeobecnění však může být zavádějící a skutečnost může být mnohem prostší. Klinická zkušenost s posttraumatickou stresovou poruchou naznačuje, že znásilnění je u nás ve skutečnosti častější než ve statistikách. Jak pachatel, tak i oběť mají totiž dobré důvody nechat si svůj zážitek pro sebe. Pachatel pochopitelně proto, aby nebyl chycen a potrestán, což by mu na delší dobu znemožnilo své pudy tímto způsobem uspokojovat, a oběť proto, že se obává reakce okolí (partnera, rodiny), cítí se ponížena, pokořena a „pošpiněna“. To není nic, s čím by se kdokoli chtěl chlubit. Navíc přirozená touha po spravedlnosti či odplatě je mírněna všeobecně známou pomalostí justice a nízkou objasněností případů právě tam, kde jde často o „tvrzení proti tvrzení“ a důkazy – zejména s odstupem času – chybí. Jinými slovy – kde není žalobce, není soudce. Vsadil bych se, že kdyby byl dotyčný lékař již v inkriminované době obviněn, papaláši by se od něj honem odtáhli, tak jako to nyní činí i v mnohem méně krutých kauzách než je znásilňování. Mediální obraz dotyčného vskutku mohl k nedostatku odvahy obětí podat trestní oznámení přispívat, ale jistě to nebyl hlavní důvod. Plachost obětí je totiž častá i tam, kde je pachatel mediálně neznámý. Rovněž tak mezi kolegy se o náruživosti dotyčného jen šeptalo. Nevím o tom, že by někdo z nich měl dostatek podkladů pro trestní oznámení, když oběti samy mlčely. Přesto navzdory presumpci neviny byl pan doktor vyloučen z Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně ihned, jakmile se začala objevovat svědectví obětí. V tomto smyslu udělal pan prezident svým návrhem na státní vyznamenání dotyčného pro průchod spravedlnosti nesmírně mnoho. Nebýt toho, asi by pozapomenuté případy zavál čas, jakož i ty papaláše a jejich případné krytí, jež dávno vyvanulo stejně, jako mediální „imago“ pana doktora. Takhle se sice pozdě, ale přece může ještě stihnout učinit spravedlnosti zadost, i když obětem to újmu již nezahojí. Jinak to ovšem byl faux pas.