15. 9. 2022
Dobrý deň,
čítala som tu na Slovensku v novinách rozhovor s vami, kde hovoríte, že so serotonínom pri depresii (viz též Rx 35/2022 pozn.CH) "Je to podobne, ako bol pred rokmi poprask okolo metaanalýzy Kirsche a spol.(2008), že antidepresíva sú klinicky prakticky neúčinné. Uplynulo odvtedy mnoho rokov a spotreba antidepresív za tú dobu nielen neklesla, ale naopak výrazne stúpla. Dôvod je prostý - nebola to jednoducho pravda." V diskusii pod článkom jeden diskutujúci namieta, že tejto vašej argumentácii (objem predpísaných antidepresív ako dôkaz o ich účinnosti) nerozumie. To myslíte vážne? Ďakujem vopred za odpoveď, Denisa Bošňáková, Turňa nad Bodvou
Náš úsudek a naše rozhodování podléhají různým zkreslením, tzv. biasům. Jedním z nich je „efekt nastavení“. Je-li nějaká možnost nastavena jako výchozí, například posílání výplaty rovnou na účet do banky, zvolí si ji více lidí, než kdyby si ji měli sami vybrat jako alternativu k něčemu jinému, například k výplatě v hotovosti. Další je efekt návnady. Máte-li si vybrat na dovolené v restauraci mezi lahvemi vína v ceně 8€, 21€ a 33€, daleko častěji sáhnete po té za 33€, jestliže je v nabídce navíc „návnada“ za 51€. Za zmínku stojí také „confirmation bias“, kdy lidé slyší především to, co potvrzuje jejich mínění, status quo bias (tendence mít věci raději tak, jak jsou; proto je tak běžný bojkot reforem), efekt vlastnictví, kdy lidé za určitou položku požadují mnohem víc než kolik jsou ochotni za ni dát, tj. když prodávají byt, tak se jim zdá, že byty jsou moc levné, když kupují byt, zdají se jim byty naopak předražené (realitní trh), omyly v plánování (žádná dálnice není nikdy dokončena v termínu) aj. Vámi zmíněný diskutující (nota bene pod jménem kverulant 2.0) podlehl přinejmenším konfirmačnímu biasu, neboť zřejmě v onom rozhovoru četl něco, co jsem nikde nenapsal ani neřekl. Tudíž tvrzení, že „objem predpísaných antidepresív je dôkazom o ich účinnosti“ pochází výlučně z jeho hlavy, nikoli z mé. To je starý zlozvyk, na který kdekdo v diskusi skočí: vložit protivníkovi do úst něco, co neřekl, a to mu pak rozbít argumenty. V tomto případě je kauzalita jiná: ze stejné doby jako Kirschova kritika pocházejí analýzy a studie, jež svědčí pro klinicky významný účinek antidepresiv. Jedna z nejrozsáhlejších, kterou uveřejnili Papakostas a Fava v r. 2009, zahrnuje výsledky ze 146 prací popisujících 182 dvojitě slepých klinických studií s celkovým počtem 36 385 (!) testovaných osob. Dvojitě slepá studie znamená, že ani pacient ani ten, kdo mu podává léky, neví, zda v tabletce je účinná látka nebo placebo, čímž se minimalizuje psychologický efekt podávání testované látky. Na antidepresivech dosáhlo více než padesáti¬procentního poklesu psychopatologie, měřené standardními posuzova¬cí¬mi stupnicemi, téměř 54 % nemocných, zatímco na placebu pouze něco přes 37 %. Po Kirschově článku navíc následovala řada dobře argumentova¬ných polemik, jež dokázaly slabiny oné metaanalýzy, která se totiž týkala jen velmi omezeného počtu nedostatečně reprezentativních studií, které proběhly ještě před uvedením příslušných antidepresiv na trh.
Vzestup konzumace antidepresiv je důsledkem mimo jiné i toho, že se podařilo solidními prostředky vyvrátit mýtus o jejich neúčinnosti, nikoli ukazatelem účinnosti jako takovým. To přece každý, kdo sledoval televizní reklamy s Horstem a něco si pak koupil, ví, že úspěšnost na trhu není zdaleka dána jen kvalitou inzerovaného výrobku. Někdy se spíš zdá, že co je opravdu dobré, reklamu ani nepotřebuje a na to, co je příliš propagováno v nakašírovaných scénkách, bychom si naopak měli dávat pozor. A jestli tato odpověď není uspokojivá, tak si ji raději přečtěte ještě jednou a pomalu.