21. 7. 2022
Milý pane profesore,
co je hlavním předmětem zkoumání současné neurobiologie?
Děkuji moc, maturantka B. Veselá
Jak už název napovídá, jde o biologický, a tedy přírodovědný pohled na vývoj a funkci nervové soustavy, zejména mozku. Můžeme jít ještě dál a mluvit o psychobiologii. U nás vyšla v r.1999 v češtině pozoruhodná kniha s názvem Psychobiologie (biologické základy vývoje chování) od G. F. Michela a C. E. Mooreové. V ní se můžete dočíst, že kořeny současné psychobiologie sahají k americkému filozofovi a vývojovému psychologovi Jamesi Markovi Baldwinovi (1861-1934), který proslul tzv. Baldwinovým efektem. Baldwin oproti tehdejším neolamarkiánům navrhl, že epigenetické (mimo DNA) faktory formují vrozenou výbavu stejně - nebo více - jako tlaky přírodního výběru. Zejména lidská behaviorální (behavior = chování) rozhodnutí učiněná a udržovaná napříč generacemi jako soubor kulturních praktik mohou být jedním z činitelů formujících lidský genom. Kulturní praxe by mohla selektivně vyšlechtit lidi tak, aby splňovali „fitness“ podmínky nových kulturních i fyzických prostředí, které by jejich dávní předchůdci nemohli přežít. Baldwinova evoluce by mohla posílit nebo oslabit genetický rys. Na Baldwina do jisté míry navázal švýcarský filozof a vývojový psycholog, jenž se proslavil studiem vývoje dětského myšlení a chování, Jean Piaget. Podle něj dítě také testuje dopady svého chování na okolí a vybírá vzorce, které nejlépe uspěly, a tím vytváří nové poznání, jež dále zesložiťuje a zobecňuje. To mu umožňuje rychle pronikat do neznáma a orientovat se v nových situacích. Jakmile se nový stupeň organizace, poznání a chápání osvědčí, je rychle uplatněn i v ostatních oblastech, což vede ke skokovému přechodu z jednoho vývojového stádia do dalšího. Například když dítě dokáže správně rozeznat různé druhy zvířat, může brzy získat schopnost je utřídit do kategorií jako "ptáci", "ryby" apod. To mu umožní apriori něco vědět i o zvířeti, které dříve nikdy nevidělo, jen díky tomu, že ví, do jaké skupiny patří - např. je-li to pták, pak asi klade vejce a nejspíš bude i létat.
V psychiatrii se dnes o neurobiologii mluví především tam, kde se k vysvětlení zkoumaných jevů používá přírodovědný (tedy nikoli třeba psychologický či filosofický) základ, tj. znalosti o struktuře a funkci mozku, ale i buněk a dokonce molekul včetně DNA. Neurobiologie stárnutí například zkoumá změny nervového systému během stárnutí a u nemocí souvisejících s věkem. Využívá k tomu přístupy a popisy behaviorální, biochemické, buněčné, molekulární, morfologické, neurologické, farmakologické a fyziologické. Třešinkou na dortu je neurobiologie politického zaměření. Podle některých studií subjekty s pravicovými (v USA konzervativními) politickými názory mají větší amygdaly a jsou náchylnější k pocitu znechucení. Osoby s levicovými (v USA liberálními) názory mají větší objem šedé hmoty v přední cingulární kůře a lépe odhalují chyby v opakujících se vzorcích. Konzervativci mají silnější reakci sympatiku (adrenalin) na ohrožující podněty a častěji interpretují nejednoznačné výrazy tváře jako ohrožující. Genetické faktory vysvětlují přinejmenším část variability politických názorů. Z hlediska evoluční psychologie totiž mohly být konflikty kolem přerozdělování bohatství u našich předků běžné a lidé si mohli vyvinout různé psychologické schopnosti posuzovat vlastní šance v nich uspět, což dnes ovlivňuje jejich politické názory.