23. 6. 2022
Vážený pane profesore,
mohl byste mi prosím vysvětlit pojem "sociální inteligence"? A v jakých profesích je nezbytná.
S pozdravem Jamajčan
Inteligence je často používaný a přitom velmi nejasně definovaný pojem. Pochází z latinského inter-legere, tj. čist uvnitř, tedy orientace v nových situacích, jakýsi vhled do problému a schopnost najít jeho řešení. K tomu patří i osvojování si znalostí a schopnost jejich využití. Ta se pak nazývá intelektem, jehož složkami jsou také soudnost, chápavost, zásoba vědomostí, zájem, zvídavost, logická paměť, slovní pohotovost, fantazie, iniciativa a vždy sociální upotřebitelnost. Inteligence se někdy příliš redukuje na „schopnost učit se“, avšak faktorová analýza ukazuje, že ve skutečnosti jde o mnohofacetový koncept. Tím se značně diskredituje „univerzální“ parametr IQ, který vyjadřuje poměr věku mentálního ku věku chronologickému krát sto. Jestliže tedy dvanáctileté dítě je na úrovni osmiletého, má IQ 66 (8:12x100) a ani novější vyjadřování IQ jako „deviačního“ od průměru resp. mediánu současné populace na tom moc nezmění. Proti IQ svědčí to, že jeho korelace s jakýmkoli ziskem znalostí jakožto výsledkem nácviku je velice malá. Navíc zlepšení v jednom úkolu vůbec nemusí korelovat se zlepšením v jiných úlohách. Brutálním příkladem toho je tzv. idiot savant, jinak řečeno syndrom učence (savant = učenec), kdy jedinec s mentálním postižením zároveň v určitých oblastech vykazuje vysoce nadprůměrné schopnosti. Syndrom učence se vyskytuje například u osob s autismem nebo po poranění mozku. Nízké IQ zde bývá spojeno s překvapivě nadprůměrnými schopnostmi v oblastech jako je rychlé počítání, výtvarné umění, paměť nebo hudba. K těmto jedincům se někdy řadí tzv. „kalendářní učenci“, kteří dokážou s neobyčejnou rychlostí a přesností vypočítat den v týdnu pro jakékoli datum, nebo jsou to fenomenální znalci jízdních řádů ap. Literární postavou – savantem byl například šachový velmistr Mirko Čentović v Šachové novele Stefana Zweiga. Faktorová analýza nalézá jako hlavní faktory inteligence prostorovou představivost (vizualizace, orientace), verbální (slovní) chápání a početní pohotovost, slovní a vyjadřovací pohotovost, faktory pružnosti myšlení (sémantická a symbolicko-adaptivní pružnost, originalita, citlivost k problémům) a faktory logického myšlení (indukce, dedukce, úsudek). Zkušenost naznačuje nejen určitou nezávislost těchto schopností, takže když se třeba zeptáte fenomenálního matematika, co dělal včera odpoledne, tak to z něj leze jak z chlupaté deky a nedozvíte se prakticky nic, ale i značnou nezávislost výkonu v inteligenčních testech na sociální úspěšnosti. Ta je dána sociální inteligencí, tedy schopností jednat s lidmi, vycítit jejich potřeby a řešit mezilidské konflikty. Nezávislost jednotlivých facet inteligence karikuje anekdota o chudém učiteli, který stojí s nákupem chleba, desítky piva a gothajem v síťovce na červenou a před ním přistane gabriolet Ferrari 812 GTS a za volantem bývalý žák. „Jé dobrý den, pane učiteli, jak se máte?“ „Ale dobře, Voháňka, a co vy? Koukám že se vám daří!“ „Jo, nestěžuju si, živím se obchodem a tak“ „Obchodem? Ale pokud se pamatuji, tak počty zrovna nebyly vaše silná stránka“ „Ále co by, pane učiteli! Za stovku koupím, za dvě stovky prodám, mně to jedno procentíčko stačí!“. Sociální inteligence je předpokladem úspěchu všude tam, kde jde o mezilidské vztahy, zejména v byznysu a v politice. Přitom schopnost působit na lidi, vyznat se v nich a manipulovat s nimi vůbec nekoreluje s charakterem ani s dobrými úmysly.