19. 5. 2022
Dobrý den pane Hoschl, chci jen menší reakci na Váš článek z Reflexu č. 15 ze 14 dubna 2022, odpovídáte tam na zajímavý dotaz a v podstatě s Vámi souhlasím, ale není to tak jednoduché myslím. Současný válečný konflikt na Ukrajině mi připomíná jak drzý, velký, silnější a větší sígr (Rusko) pere na dvorku slabšího chlapce (Ukrajina) který se ale statečně brání. Kolem stojí x chlapců a slabšímu fandí, on prohrává, ale nikdo mu nepomůže jen se nahlas řve "jo dej mu, máš na to, ty vyhraješ" protože se každej toho většího bojí a nechce si ho rozházet, ale víc se bojí jeho kámošů - zde další mamrdi (Čína, KLDR) kteří by do pranice mohli zasáhnout?! Jasně mi jim fandíme ukrajincům a jsme rádi, že to dávaj rusákům sežrat, ale my neumíráme, nestrádáme. Každej se bojí o život, pohodlí, klid atd. "ono to nějak dopadne" sám bych už od Krymu na svině ruský vlítnul, ale tihle bezmozci jsou právě schopni s výše uvedenými nastolit APOKALYPSU ve jménu svých lží a nesmyslů, takže 1) je dost blbý nepomoct slabšímu a jen se dívat, to se asi shodnem. 2) nebo agresora pořádně zflákat, ale riskovat tvrdou odplatu? Sám nevím co v takové situaci bych dělal jako jedinec, takže tu chátru z Europarlamnetu v tomto malinko chápu, každé rozhodnutí může být to špatné. Velmi se mně lidsky dotýká co tam ta ruská havěť na tý Ukrajině dělá, ale opravdu máme ty páky na to s nima zatočit, státečky jako my, Slovensko, Bulharsko, Estonsko, Moldavsko, Rumunsko aj.mysllím, že vojensky nemáme:-(( nadávky jsou na místě, případné pravopisné chyby omluvte, s pozdravem Marek Reimann.
Zhruba 1000 let před naším letopočtem, za vlády prvního izraelského krále Saula, stála proti sobě jeho vojska a vojska pelištejská. Pelištejský obr Goliáš, vysoký prý na tři metry, ve zbroji těžkooděnce děsil Izraelce a vyzýval je na souboj. Malý a vysmívaný pasáček s torničkou na chleba a sýr, David, se králi Saulovi nabídl, že Goliáše porazí. Všichni se mu smáli, ale sami se k souboji neměli. Nedomysleli však, že Goliášův chorobný gigantismus je provázen krátkozrakostí, takže obr prťavého Davídka, jinak výborného střelce z praku, pořádně neviděl. Davídek se ke Goliášovi ani nepřiblížil, ale rovnou ho omráčil střelou z praku přímo do čela a nakonec ho zabil. Od těch dob se v dějinách podobné příběhy opakovaly několikrát, a to nejen na středním východě. Navíc se často ukázalo, že když se „moudře“ předejde konfliktu tím, že se ustoupí zlu, hořce se na to doplatí. Kdyby Churchill nevystřídal v r.1940 Chamberlaina v premiérském křesle a neuvrhl Británii v „nejtemnější hodině“ do zdánlivě beznadějné bitvy proti valící se německé armádě, utržila by demokratická část Evropy ve druhé světové válce zřejmě zdrcující porážku. Přitom nepravděpodobné se stalo možným. Otázka nezní, zda se lze vyhnout jaderné válce, ale za jakou cenu mír ještě stojí za to. Je přijatelnou daní za mír zabrání Sudet a okupace Böhmen und Mären? Je přijatelnou daní za světový mír obětování Ukrajiny, vyhubení jejího obyvatelstva a vymazání ukrajinského území z mapy světa? Kde je tedy hranice, za kterou už nelze beztrestně jít? Zabrání pobaltských zemí a Moldávie? Bulharska a Polska? A co my, stojíme o svou existenci i za cenu, že bychom se zase stali součástí Ruska? Lze se tedy nechat donekonečna vydírat pouze jedním z držitelů jaderných zbraní, zatímco ti ostatní – moudřejší ustoupí? Kdy už by to nemělo cenu? Uvědomme si, že pro mnohé Ukrajince už to nemá cenu dnes. Situace obyvatel Mariupolu, kteří zůstali ve městě, se od situace v případě jaderného napadení už prakticky neliší: všechno v rozvalinách, spousta mrtvých, žádné potraviny, žádná voda, žádná hodnota lidského života. Kolik lidí se ještě bude muset dostat do jejich situace, aby už bylo celkem jedno, zda se strhne nebo nestrhne jaderná mela, protože už to vyjde prakticky nastejno? V jaké míře nesvobody a područí ještě stojí za to žít? A ve chvíli, kdy si na to už budeme umět jasně odpovědět, nebude už vlastně pozdě?