17. 2. 2022
Pane profesore! Jako milovník Semaforu jsem si se zájmem přečetl knihu Jiří Suchý – Kondenzovaný humor (Galén 2021), ve které jsem narazil na studii diabetologa MUDr. Tomáše Edelsbergera o nauce o smíchu – gelotologii. Upřímně řečeno, kromě chechtajícího se dr. Nešpora o léčebných metodách smíchu v české psychiatrii nic nevím. Protože jste byli a jste i vy psychiatři (dr. Pondělíček, dr. Honzák) veselí braši, zajímal by mě váš názor na tuto problematiku. Moc toho ke smíchu ve společnosti nevidím, a tak byste nám mohli trochu té veselé medicíny předepsat. Jan Dubenský, Praha 10
Zdravotními a psychologickými účinky smíchu se vskutku zabývá disciplína nazývaná gelotologie (z řeckého γέλως gélōs, „smích“), jejímž zakladatelem a autorem tohoto názvu je psychiatr ze Stanfordské univerzity, William F. Fry, který zkoumal účinky smíchu již počátkem 60. let minulého století. Za léčebné aplikace gelotologických nálezů jsou považovány tzv. humoroterapie či terapie smíchem. Nezapomeňme však, že známe mnoho typů smíchu, jež mají zcela jiné zdroje a že smích není totéž co humor. Můžeme se smát, když jsme šťastní, když prokoukneme pointu anekdoty, když nás někdo lechtá, ale také když jsme nervózní, bojíme se a jsme v rozpacích. Smích může být také škodolibý, když se „smějeme někomu“ a může být projevem agrese (ironie, jízlivosti, sarkasmu). Smích má většinou dopady na způsob myšlení, na psychiku, na tělesné zdraví a nakonec i na životní dráhu. Při smíchu získáváme nový pohled na věc a jsme schopni vnímat sebe a svou situaci z poněkud odlišné perspektivy. To mnohdy umožňuje přehodnotit situaci, kterou vnímáme jako stresovou, a nalézt nové řešení svého problému. Veselý jedinec svou pozitivní „četbou“ skutečnosti také vyvolává vůči sobě odlišné reakce od okolí než pesimista. Veselí lidé bývají otevřenější, oblíbenější a tedy i společensky úspěšnější. Smích podporuje tvořivost a má údajně i pozitivní vliv na únavu a na zdraví celkově. V literatuře lze najít ojedinělé studie a případy dokládající příznivý vliv smíchu na bolest, na krevní oběh a na imunitu. Smích navyšuje některé složky imunitní obrany jako interferonu gama, tzv. přirozených zabíječů (NK buněk) a protilátek v krvi. Ještě pár dní po shlédnutí vtipné komedie jsou hodnoty těchto ukazatelů mnohem vyšší než u lidí, kteří ve srovnatelné době neměli ke smíchu žádný důvod. Vyplavením „hormonů štěstí“, endorfinů, působí smích také proti subjektivně prožívanému stresu. Jednu z praktických aplikací těchto poznatků jsou nemocniční klauni, kteří se po poradě s lékaři a s ohledem na problémy a starosti hospitalizovaných snaží uvolnit často ponurou nemocniční atmosféru a pacienty rozesmát ve víře, že tak přispějí k jejich rychlejšímu uzdravení. Nemocniční klauni jsou nyní rozšířeni prakticky po celém světě. Méně veselá zpráva je, že studií, jež se smíchoterapií zabývají, je málo a že možné příznivé účinky léčby humorem a smíchem jsou jak personálem, tak pacienty asi přeceňovány. V současné době není k definitivnímu zhodnocení účinků smíchoterapie dost průkazných podkladů. Jedna švýcarská studie o využití léčby smíchem u Alzheimerovy choroby a deprese neprokázala statisticky významné zlepšení. Asi proto není dosud smích oficiálním léčebným prostředkem v psychiatrii, takže vám ho nemůže na pojišťovnu předepsat ani kolega Radkin Honzák. Navíc někteří psychiatři jsou sami takoví bubáci, že by jejich snaha o humor mohla mít opačný účinek. Už proto se humorem musí zatím léčit každý sám. I psychiatr (viz youtube.com/watch?v=jBUAJZ_HNLU).