30. 12. 2021
Dobrý den, pane profesore,
Kdesi jsem četl citát: "Když člověk cítí, že má nad někým absolutní moc, začne se k němu chovat jako bestie.". Odkazoval se na celkem populární experiment o skupině lidí rozdělených na bachaře a vězně, během něhož docházelo k postupné eskalaci šikany páchané na skupině "vězňů". Tento experiment měl prokázat, že pokud by nad každým člověkem nebyl jistý kodex (zákoník) a dozorčí orgán (policie), tak by se všichni chovali jako divá zvěř. Například, že by každý manžel týral svoji ženu na základě fyzické převahy a tak dále. Souhlasíte s touto obecnou hypotézou? Není možné, že strategicky uvažující jedinci by si i bez etických a zákonných kodexů sami vyvodily, že je evolučně výhodnější netýrat své druhy? Děkuji za odpověď. S pozdravem, Jiří Veselý
Zřejmě máte na mysli slavný stanfordský „vězeňský experiment“ amerického psychologa Philipa Zimbarda. Jeho cílem určitě nebylo prokázat, že „kdyby nad každým člověkem nebyl dozorčí orgán, chovali by se všichni jako divá zvěř“. Pokus spočíval v uzavření 24 dobrovolníků do uměle vytvořeného vězení v rolích vězňů a dozorců (9:9, zbytek náhradníci) s následným sledováním jejich chování. Hlavním cílem experimentu bylo přispět k objasnění toho, zda agresivita a brutalita závisí na osobnostních rysech nebo je spíš vyvolána tlakem okolností. Zimbardo se přiklonil k tomu druhému, mj. i proto, že experiment musel být předčasně ukončen kvůli neočekávané krutosti „dozorců“ a psychickému stavu původně zdravých a bezproblémových účastníků. Zimbardo se proto domnívá, že brutální zločiny například ve válkách nejsou dílem nějakých psychopatů či lidských zrůd, ale obyčejných lidí pod tlakem okolností. Ve zmíněném pokusu to byli právě „dozorčí orgány“, kdo páchali psychické i fyzické násilí na vězních. Bez ohledu na to, že Zimbardův experiment byl částečně oprávněně kritizován jak z etických, tak i z metodologických (malý vzorek) důvodů, jeho závěry podporují i poznatky z jiných oblastí studia chování, zejména etologie. Považujeme-li s Konradem Lorenzem vnitrodruhovou agresi za hlavní hnací sílu živých tvorů, jež jim pomáhá zajišťovat obživu, obranu, reprodukci a úspěšnou propagaci genů do dalších generací, pak musíme připustit, že tito tvorové jsou zároveň vybaveni mechanismy zábran, jež agresi odvracejí. U vlků například to je nastavení krční tepny vítězi, který ji tedy neprokousne, stačí mu, že vyhrál. U lidí jsou takovými odvraceči zla kromě naříkání obětí také osobní kontakty a přátelství, sport, umění a zejména hierarchie dominance, kdy společnost je uspořádána tak, že každý ví, kde je ve společenském žebříčku jeho místo a všichni se všemi se nervou o každé sousto, o každou studánku. Cílem vítězů je své podřízené ovládat, nikoli vyhubit. Tento pořádek nám naznačuje, že k tomu, abychom netýrali své druhy, nepotřebujeme strategické uvažování a etické a zákonné kodexy. Máme, podobně jako i ostatní živočichové, kteří se nevyvražďují do mrtě, mravní zákon v sobě (Kant). Máte pravdu, že bez kodexu se chováme jako zvířata, jenže to není nic strašného, neboť i zvířata mají zábrany v zabíjení. Je sice pravda, že tyto zábrany mohou být okolnostmi či nějakou poruchou narušeny a jak mezi lidmi tak mezi opicemi se tu a tam objeví nějaká genocida, ale v zásadě si nemyslím, že moc vede k likvidaci podřízených. Už proto, že ovládaní jsou zdrojem uspokojování sociálních a hmotných potřeb mocných, kteří svou aroganci tedy nesmějí ve vlastní zájmu příliš přehánět. Avšak jako všude, i zde výjimka potvrzuje pravidlo.