25. 11. 2021
Vážený pane profesore,
v záplavě covidových zpráv v médiích se čas od času novináři občas zmíní o Mostecku. Jednou jde o jen o úžasný transfer kostela Nanebevzetí Panny Marie stěhování, jindy o úžasném jezeru po zatopeném povrchovém dole. Od dob komunistů stále ani zmínka, že kostel byl přestěhován jako jediná památka na zničený Most, jezero není na místě, kde stálo královské město Most, ale je po zatopeném dole. Proč i NPÚ zapomíná na zničené město. Jako by strach z komunistů byl stále mezi námi. Nikdo se veřejně k tomuto tématu nevyjádřil. Jak město vypadalo a jak bylo veliké ukazuje kniha „Návraty do královského města MOST“. Děkuji za veřejnou i soukromou odpověď. Byl byste první, kdo se k zničenému městu vyjádří. S pozdravem Ing. Josef Lanc
Zničení starého Mostu bylo jedním ze zločinů bývalého komunistického režimu, spáchaného nikoli z nenávisti, nýbrž ze zcela zištných důvodů. O zbourání města s tisíciletou historií a postavení nového rozhodla československá vláda v r.1964. Její usnesení začínalo slovy „Vyuhlením mosteckého pilíře a využitím uvolněného prostoru pro výsypku bude výrazně zlepšeno výsypkové hospodářství…“. Likvidace starého Mostu probíhala v letech 1965-1987 a tehdy se věru „vyplatila“ – státu přinesla odhadem na tři miliardy korun. Vytěženo bylo bezmála 90 milionů tun kvalitního hnědého uhlí. Nicméně těžba zde skončila na přelomu let 1990 a 1991 a zisk už je dávno rozprášen. Ze starého města zbyl prakticky pouze o 841 metrů posunutý kostel Nanebevzetí panny Marie, vystavěný v letech 1517–1550 na místě raně gotické baziliky po požáru r.1515 a znovu vysvěcený v r.1993. Jen namátkou, v 60. letech byl zlikvidován mostecký hřbitov z roku 1853, v roce 1972 byl zbořen městský pivovar, založený r. 1470, a v roce 1981 bylo zdemolováno divadlo z roku 1911. Pro poctivost si však řekněme, že v dlouhé a pozoruhodné historii Mostu to nebyla první rána, která město postihla. První zmínku o Mostu můžeme najít v Kosmově kronice, kde je Pons Gnevin iuxta fluvium Belinam (Hněvův most nad řekou Bílinou) zmíněn při líčení válečných událostí mezi německým císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I. v letech 1039 a 1040. Most byl nejprve tržní osadou na křižovatce obchodních cest a přechodem přes Komořanské jezero. Jako město je zmiňován od roku 1247 a už v polovině 13. století je povýšen na královské město. Za zmínku stojí, že r. 1273 získalo město privilegium Přemysla Otakara II., jež mj. výslovně zahrnovalo „právo věznit dlužníky“. Nezdá se však, že by toto právo platilo až dosud. Most velice prosperoval a r. 1374 obdržel od Karla IV. dokonce právo viniční. Slibné prosperitě města však osud uštědřil už dávno před nástupem komunismu zdrcující rány. Byly to především zničující požáry např. v letech 1321, 1334, 1395, 1455, 1575 (asi nejničivější), 1578, 1583 a 1820, kdy shořelo 214 domů a řada městských a církevních budov. Aby toho nebylo málo, v letech 1421 a 1424 se protireformační Most pokusili vyplenit husiti, ale nezdařilo se jim to. Horší byly morové rány, turecké války, neúrody a hladomor 1582. Mimochodem v roce 1639 obsadili Most na řadu let také Švédové. Nicméně definitivní tečku za bohatou historií starého Mostu udělalo teprve rozhodnutí komunistické vlády. Jen pro pořádek ale připomínám, že nejsem první, kdo se ke zničenému městu vyjadřuje. Například ČT24 připomíná pohnutou historii Mostu na svých stránkách z 27. 3. 2019. Takže si to shrňme: požáry, vojska, morové rány, hladomor, neúroda a nakonec komunisti. Ale nevěšme hlavu, protože jedno heslo dosud nikdy nezklamalo: „Dycky Most!“