28. 1. 2021
Vážený pane profesore,
zajímal by mne Váš názor na postupné změny pohledu a vyjadřování občanů s věkem. Nejde o návštěvníky pofidérních špeluněk, ale o lidi vzdělané, kulturně vyspělé. Do jejich projevů začnou pronikat vulgarismy, s oblibou užívají slova z anogenitální oblasti ap. Takovéto obhroublé vyjadřování u nich bylo dříve nemyslitelné. Je to proto, že s věkem odpadává nános daný výchovou, očekávaný prostředím, skeptický pohled na prožité a jiné faktory. Pláštík, který zakrývá původní primitívní, surovou dřeň osobnosti. Nevím, zda máte podobnou zkušenost, Váš názor by mne zajímal. S pozdravem dr. B. Holý
Nejen, že mám podobnou zkušenost, ale jde o celkem rozšířený a často pozorovaný jev. Mezi čelní kůrou mozkovou, zodpovědnou spíše za sémantické uvědomění a představující „sociální mozek“, a některými podkorovými strukturami (lůžkové jádro striae terminalis, amygdala) je - co se týče potlačování emocí a impulzů - vztah jako mezi „brzdou“ a „plynem“. Například úzkostné poruchy se objeví tam, kde je úzkost buď příliš generována podkořím nebo málo tlumena kůrou. Podobně se při opožděném zrání čelní kůry mozkové rozvíjí porucha pozornosti s hyperaktivitou (nesoustředěnost, impulzivita, neposednost), známá pod zkratkou ADHD. Při defektním potlačování pudových hnutí se může také objevit deviantní sexuální chování, jež při tom není pravou sexuální deviací (parafilií), tedy odlišnou preferencí sexuálního objektu (inverze) či způsobu (perverze), nýbrž doslova o „odbrzděnost“. A protože pudová hnutí se nevyhýbají nikomu, natožpak intelektuálům, působí u nich tato odbrzděnost v porovnání s předchozí ušlechtilostí obzvlášť pitoreskně. Když k tomu připočítáme skutečnost, že při organické poruše mozkových struktur jsou většinou nejdříve narušeny jejich funkce vývojově nejmladší, máme psychopatologii spojenou se stařeckými změnami frontální šedé kůry mozkové jako na dlani. Děje se tak při počínajících demencích, u chronického alkoholismu, poruchách výživy na cévním (kardiovaskulárním), toxickém (otrava tukovými rozpustidly) či metabolickém (diabetes) podkladě a taky po úrazech, nedostatku kyslíku aj. Z hlediska psychopatologického se pro tyto projevy, zahrnující myšlenkové ochuzení, nárůst vulgarity a hloupé žertování, užíval v klasické psychiatrii pojem moria. Pochází ze starořeckého μωρία, pošetilost, hloupost, a souvisí též s označením „moron“ pro slaboduché jedince. Poněkud odlišný význam, jenž však zmíněnou psychopatologii rovněž pokrývá, je vtipkování, Witzelsucht německých autorů. Označuje expanzivitu provázenou planým vtipkováním a slovními hříčkami. Souběhem všech těchto okolností se při pokračujícím poškození čelních mozkových laloků může rozvinout obraz úpadku osobnosti, kdy se například ze středoškolského profesora k údivu jeho okolí poznenáhlu stává hloupě žertující a přisprostlý chudák, lascivně osahávající malé děti. Jsou to smutné obrazy, zejména pro rodinné příslušníky a bývalé žáky, kteří by to byli bývali do vzdělaného historika či latiníka nikdy neřekli. Obecně máte pravdu, že vinou úbytku mozkové kůry „odpadává nános daný výchovou“ a „pláštík, který zakrývá původní dřeň osobnosti“. S podobnými klinickými obrazy se každý jistě ve svém okolí, nemluvě o politice, někdy setkal. Léčba je velice obtížná, odvíjí se do značné míry od vyvolávající příčiny a je pohříchu převážně symptomatická. Obecně je zaměřena na zastavení úbytku šedé kůry (kognitiva), její výživu (prokrvení, nootropika, vitaminy řady B) a kognitivní trénink.