31. 12. 2020
Dobré odpoledne pane profesore,
znám několik lidí, kteří strašně rychle mluví, vyskytují se i v politice. Zajímalo by mě, jestli to nemá souvislost s nějakou psychickou poruchou. Předem moc děkuji za odpověď.
Ivana Hodanová
Poruchy řeči se dělí na afázie (dotyčný nemluví či nerozumí), dysfázie (vrozená porucha řeči různého rozsahu; patří sem např. dyslalie, dětská patlavost), dysartrie (špatná tvorba zvuku při poruše jazyka, rtů, zubů či patra), afonie či dysfonie (šeptavá řeč při poruše inervace hrtanu nebo poškození hlasivek), nasolalie („nosová řeč“ u obrny měkkého patra), balbuties (koktavost), tumultus sermonis (breptavost), mutismus (funkční oněmění, někdy vázané na situace či osoby – tzv. elektivní mutismus), sakkadovaná řeč při poruchách mozečku, monotónní řeč u parkinsonismu aj. Afázie se dělí na motorickou (Brocova), což je porucha vyjadřování, a senzorickou (Wernickeho), což je porucha porozumění. V psychiatrii se z poruch výpovědí usuzuje na poruchy myšlení. Ty se dělí na poruchy formy a obsahu. Poruchy formy se dělí co do tempa a co do struktury. Co do tempa hovoříme o tachylalii (tachypsychismu), tedy zrychleném myšlení (např. v mánii), a bradylalii, tedy zpomaleném myšlení (např. v depresi). Mezi poruchy struktury patří ulpívavé myšlení (nemohou opustit myšlenku), nevýpravné myšlení (nikam nevede, stále se vrací), zabíhavé myšlení (zatížené nepodstatnými odbočkami a detaily, neudrží niť), paralogické myšlení (spojuje věci podle povrchních souvislostí, např. „není Němec jako Němec, třeba Božena Němcová celkem ušla“), inkoherentní myšlení (nesouvislé, roztříštěné, bez logických vazeb, až slovní salát), obsedantní (vtíravé myšlenky), ovládavé myšlení (dominuje určitá neodbytná myšlenka), katathymní myšlení (emocemi zkreslené), vztahovačné až paranoidní myšlení, tangenciální myšlení („jeden o voze, druhý o koze“) aj. Mezi poruchy obsahu myšlení patří bludy, někdo sem řadí i vtíravé myšlenky (obsese). Zrychlená řeč, na kterou se ptáte, může být projevem zrychleného myšlení (tachypsychismu), jež se objevuje zejména v manické fázi bipolární poruchy, u hyperthymních (hypomanických) osobností a při intoxikaci psychostimulancii typu amfetaminu, fenmetrazinu, pervitinu apod. Často se vyskytuje také na počátku opilosti (ebriety). Může ale jít také o breptavost, což je zrychlené tempo řeči, při němž navíc nezřetelná artikulace a polykání koncovek zhoršují srozumitelnost výpovědi. Vyskytuje se obvykle samostatně nebo ve spojitosti s koktavostí. Sice většinou nevyžaduje léčbu, ale zato vyžaduje zvýšenou pozornost poslouchajícího. Jinak ovšem šumlování či drmolení může být pouhým zlozvykem, manýrou a je do určité míry i nakažlivé (ledabylá mluva frajerů a různých suverénů). Takže souvislost s psychickou poruchou zde být může, ale diagnózu pouze na tomto příznaku zpravidla vystavět nelze. A ještě douška: na šumlování můžeme do značné míry pohlížet i jako na bezohlednost vůči posluchači. Jestliže nám není rozumět, je to často naše vina. Rafinovanějším projevem agrese (tzv. passive-aggressive) může někdy být i tichá mluva, jež si vynucuje zvýšenou pozornost a úsilí publika.