12. 11. 2020
Dobrý den, pane profesore,
velmi ráda čtu Vaše příspěvky jak z oboru psychiatrie, tak z oblasti současného dění. Nyní bychom s manželem potřebovali poradit. Do dále uvedené události jsme žili běžný rodinný život - rodiče a dvě děti. S dětmi jsme sportovali, jezdili na hory a na dovolené i k moři. Děti vystudovaly a osamostatnily se, ale stále jsme se navštěvovali, s dcerou jsem měla dokonce velmi blízký vztah. Nic nenasvědčovalo tomu, co se najednou stalo. Dcera se před časem zúčastnila rodinných konstelací, kde ztvárnila postavy zástupců rodin. Hned po návratu z jedné konstelace měla hysterický záchvat, což jsme u ní nikdy nezažili. Poté se k nám začala chovat odtažitě, kritizovala naše rodinné tradice (Vánoce, narozeniny) a asi po roce nám napsala velmi zlý dopis, ve kterém nám vyčetla celý svůj život. Vše bylo vymyšlené a hodně zlé. Zakázala nám, abychom se s ní nebo s jejím synem kontaktovali. Zavrhla i svého mladšího bratra a babičku s tím, že rodina ji vysává. Náš život je nyní velmi smutný, stíhají nás nemoci. Dopis od dcery jsme již nikdy nedokázali číst, jde z něj jen a jen zlo. Aby se vrátila dcera zcela zpět, údajně pomůže, když se účastní nápravy zase pod vedením stejné terapeutky. Pane profesore, jak je možné vrátit osobnost naší dcery zpět? Může jí někdo pomoci, pokud její tehdejší psychoterapeutka nebude chtít nic dělat nebo to nebude umět? Děkuji za Vaši odpověď. J. (Mé jméno prosím nezveřejňujte, nevím, jak by se dcera zachovala).
Rodinné konstelace mají za cíl rozvíjet osobnost a umožnit sebepoznání pomocí názorného předvedení vztahů mezi členy rodiny, případně jiných skupin, které využívá jakýsi vztahový model rodiny, složený ze „zástupců“ vybraných z ostatních účastníků semináře. Klient terapeutovi popíše problém, jenž ho přivedl a terapeut navrhne, kdo z jeho příběhu by měl v konstelaci vystupovat. Klient si pak mezi účastníky semináře vybere zástupce skutečných osob, kteří mu je pocitově nejvíc připomínají. V příbězích mají ovšem často význam i příbuzní, kteří jsou z povědomí rodiny vytěsněni, jako potracené nebo zemřelé děti, nežádoucí či nemilovaní členové nebo jedinci s tragickým osudem. Klient si naopak zvolí zástupce, který bude zastupovat jeho. Pocity „herců“ v konstelaci bývají překvapivě autentické a silné. To mnohdy umožní vskutku vynést na světlo skrytou dynamiku rodiny. Problém je v tom, že každá psychoterapie je tak trochu brainwashing a každá komunita je tak trochu sekta. Proto se může stát, že se někomu omylně vypere mozek naprosto zcestným způsobem a on pak může najednou nenávidět rodinu, v které až do té doby pohodově žil. Zde je však vždy třeba pátrat po důvodu, proč se tedy na tuto formu psychoterapie či sebepoznání dal/dala. Rodinné konstelace jsou sice licencovány některými psychoterapeutickými společnostmi, jde však mnohdy o metodu spornou, nekauzální a sotva objektivně ověřitelnou. Navíc ji často kromě psychoterapeutů a lékařů provozují všelijaké podivné existence, co „přelévají energii“ a mohou napáchat víc škody než užitku. Řešení je obtížné, asi jako u sekt. Jestliže si dcera našla rodinu jako hlavní příčinu všeho špatného ve svém životě, dá práci ji takovou obranu odbourat. To je opravdu úkol pro psychoterapeuty či pastory, nikoliv však sektáře. Shodou okolností jde opět o konstelace, rovněž nešťastné: individuální příběh, zasazený do nějaké rodinné dynamiky, se setká s profesionální dezinterpretací a vše do sebe zapadne a zacvakne tak, že není rozumné cesty zpět. Jednou z možností návratu by mohla být moudře vedená rodinná terapie za předpokladu, že by dcera aspoň trochu chtěla a měla motivaci si cestu k vám zpátky najít. Výzva je to však i pro vás a využít by se k tomu možná dala i vnoučata.