Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Höschl C. Studénka - vina a trest. Reflex 44/2020, str. 78

29. 10. 2020


Pane doktore,
co si člověk jako vy myslí o tom, že pozůstalí po tragických neštěstích či vraždách se ani po letech nedočkají spravedlivého potrestání pachatelů trestných činů, jejichž obětmi jsou jejich nejbližší. Mám na mysli například pozůstalé po Jánu Kuciakovi a jeho snoubence nebo příbuzné obětí a přeživší po strašlivém železničním neštěstí ve Studénce. Vrazi a nezodpovědní manažeři byli chyceni, usvědčeni – a nic. Nakonec je soud vždycky osvobodí. Co si o tom má obyčejný člověk myslet? Co si myslíte vy? Děkuji za případnou odpověď. Jana Černá, Praha

Obávám se, že uvádíte dva naprosto rozdílné případy. Nájemný vrah Jána Kuciaka i jeho objednatel páchali zlo zcela vědomě, chladnokrevně, z nízkých pohnutek a s cílem zabít člověka. To je s neštěstím ve Studénce nesrovnatelné. I kdybychom se stokrát dopátrali toho, kdo něco zanedbal při konstrukci mostu či jeho zajištění, dám krk za to, že tak rozhodně nečinil s cílem kohokoliv zabít či zničit své dílo. V Reflexu 18/2016 jsem odpovídal na dotaz, co si myslím o stížnosti norského masového vraha Breivika na nedostatek lidských práv ve vězení. Napadly mne při tom čtyři obecné důvody k věznění zločinců: prevence, náprava, odstrašení ostatních a pomsta. Prevence má zajistit, že uvězněný kriminálník nemůže ve své trestné činnosti pokračovat či své činy opakovat. Náprava je idealistický cíl podle představy, že se ve vězení člověk změní a přeškolí k lepšímu, asi jako loupežník Babinský, který se na stará kolena stal zahradníkem a stěžoval si, že mu někdo krade růže. Odstrašení je signál, který má ostatní zločince podobného ražení odradit od činů, za jejichž spáchání by mohli dostat podobné tresty. To je myslím i hlavní důvod trestu smrti. No a konečně pomsta, která má uklidnit naši vlastní krvelačnou touhu, jež je v některých situacích zcela pochopitelná, ačkoli většinou je jako motiv vlastně velice pokleslá. Vezměme si tyto důvody ve vztahu k obviněným ze Studénky. Byli mezi nimi manažeři, pracovníci stavebních firem, živnostník a jeden úředník. Opravdu se domníváte, že kdokoli z nich je vrah? Jistěže ne. Zastánci trestu však namítají, že šlo o trestný čin z nedbalosti. Jaké jsou však důvody k jejich uvěznění? Prevence asi ne, protože pravděpodobnost, že by na svobodě v „trestné činnosti“ pokračovali a způsobili pád nějakého dalšího mostu, je prakticky nulová, zejména když nebudou smět stavět mosty. Náprava je vlastně nesmysl, ledaže by se ve vězení naučili lépe a zodpovědněji stavět mosty, což si nedovedu dost dobře představit. Odstrašení je už přijatelnější důvod, ale – ruku na srdce – copak si někdo může myslet, že jsou zde zástupy potenciálních provinilců – stavařů, kteří hodlají flákat stavby mostů a působit železniční neštěstí a odradí je od toho pouze vidina osmiletého trestu? To sotva. Takže nám zbývá už jen pomsta. Aneb když trpíme my a naše rodiny a máme zničené životy, tak ať trpí a mají zničené životy také ti, kdo zatím „jenom“ tráví bezesné noci, trápí se tím, co se stalo, a mnozí s tím budou muset nadosmrti žít. Napařme jim k tomu navrch ještě dlouhá léta žaláře, ať se jim životy také rozvrátí, nic jiného si nezaslouží. My všichni, kteří jsme tou tragédií byli otřeseni, kteří cítíme s obětmi a kdykoli dnes projíždíme Studénkou, srdce se nám sevře – pozastavme se nad tím: chceme se opravdu mstít na lidech, kteří zjevně vůbec neměli v úmyslu někomu ublížit? Netrpí už i tak dost tím, co se stalo? Není už to, že s tím musí žít, dostatečný trest?