8. 10. 2020
Dobrý den, pane doktore.
Rozhodl jsme se vstoupit do politiky a kandiduji v letošních podzimních volbách jako nestraník, ale nominovala mě ODS. Můj dotaz se týká toho, že se na facebooku objevují nesouhlasné, občas obhroublé reakce, které bych rozdělil do dvou skupin: za prvé muži, kteří by volili zejména SPD a jejich vzorem je nejčastěji Jaroslav Foldyna. Tam tomu rozumím. Za druhé jsou to ale pak ženy, a v naprosté většině, když se podívám na jejich profil, hledají ztracené koťátko, shání krmivo pro kočičí útulky, trápí je opuštění psi a týraná zvířata obecně, jakož i pohřešované děti. Občas je tam nějaký recept, nebo sdílené moudro, obklopené kyticí růží. Můžete mi vysvětlit tuto disharmonii mezi touto "rolí" a skutečnou "realitou"? Děkuji, Vladimír Drápal, Louny
Odpověď na váš dotaz se dá rozložit na několik činitelů. Předně je to otázka, proč je společnost tak rozdělená a tak silně polarizovaná. Za druhé je to otázka rozdílu mezi postoji deklarovanými a žitými. A za třetí to je problém celistvosti postojů a názorů, tedy osobní integrity. K tomu přistupují potřeby mnohých „upustit páru“ pod tlakem nenaplněných očekávání a osobních frustrací. Můj kolega Jiří Horáček se domnívá, že společnost byla sice rozdělená podle různých partikulárních zájmů vždy (panovník x šlechta, světská moc x církev, panstvo x poddaní), ale dosud nevídaná názorová polarita od Hodonína přes Paříž a Londýn až po Washington je důsledkem jevu, který zde dříve nebyl: hyperkonektivity a supravodivosti sociálních sítí. Česky řečeno neobyčejné hustoty propojení každého s každým prostřednictvím informačních technologií, komunikujících bleskovou rychlostí. Tweetnu, že jsem si dal dnes k obědu švestkový knedlík, a v tu ránu to vědí na Novém Zélandě. To je navíc spojeno se zhoubnou multiplikací (násobením) polárních informací a postojů, protože emočně neutrální informace mají tendenci v „mediálním prostoru“ vyhasínat, zatímco kategorické názory a postoje, zejména útočné („ten jim to nandal“, „zrádci“, „kreténi“, „přepošlete, než to smažou“, fake-news aj.) se šiří přednostně a mnohem rychleji, takže se i rychleji přeposílají a tedy množí (multiplikují). To vede k jejich hromadění a shlukování do souhlasných klastrů a „sociálních bublin“, ve kterých se účastníci ve svém vidění světa utvrzují a bubnují do zbraně proti nepříteli: třídnímu, názorovému, náboženskému, vnějšímu, vnitřnímu, minulému či budoucímu. Primární je tedy takto vzniklá hyperpolarizace, asi jako v magnetickém poli, kdežto názory (na globální oteplování, na potraty, na počet pohlaví, na sňatky homosexuálů, na Trumpa, na přijímání imigrantů, na brexit) jsou až druhotné a slouží pouze jako lepidlo shluků vznikajících hyperkonektivitou sítě. Nějak tak podobně může vznikat patologie i v mozku jakožto neuronální síti. Je-li řídká, je to špatně, je-li příliš hustá, je to také špatně. Podporou této hypotézy je skutečnost, že společnost je nyní takto příkře rozdělená prakticky po celé zeměkouli. Jiní myslitelé vidí však příčiny jinde, zejména v příliš dlouhé době relativního blahobytu, kde chybí „volba, jež by nás spříznila“, lidem se daří příliš dobře, takže roupama vymýšlejí blbosti a koledují si o nějaký konflikt nebo alespoň vnějšího nepřítele, který vždy na čas sežene ovečky do houfu. Je pravda, že Covid-19 zastihl svět zřejmě v nejlepší kondici, v jaké kdy byl. S největším bohatstvím na hlavu, nejdelší střední délkou života, nejnižší dětskou úmrtností a nejmenším počtem válek. Je ale pravda, že to není úplně všude a že nůžky se tu a tam rozevírají.