4. 6. 2020
Vážený pane profesore,
děkuji Vám za Vaše odpovědi v Reflexu. Řekněte mi – jak je možné, že úplná oddanost některým politikům vzniká navzdory jejich šíleným lžím a představám (Hitler, Stalin, Gottwald). Nechápu, jak jim, navzdory absenci jakéhokoli osobního kouzla a navzdory zrůdnosti jejich činů, může podléhat i mladá generace. A tu nastoupila GRÉTA, zelená švédská aktivistka. Na ní je na první pohled vidět, že není duševně zdráva. A co se děje?!!? Pošpiní všechny, co mnoho let a staletí dřou, aby se lidi, včetně této holky, měli dobře. Ona netuší, co vyspělá společnost pro život na Zemi udělala, udělá a dělat bude! Pro to, aby život byl krásný, bez hladu a veliké bídy. Díky této holčičce jsem uviděla v přímém přenosu, jak někteří lidé okamžitě přestanou přemýšlet a jdou za myšlenkami "vůdců", kteří jsou psychicky narušení... Prosím, odpovězte mně na otázku: "Proč jsou davy lidí, které jsou ohromeny a zfanatizovány duševně narušenými lidmi? Proč pojednou ztratí své vlastní myšlení a souhlasí s neuvěřitelnými zvěrstvy, špatnostmi a zlem?" Děkuji za Váš čas, Nataša Škorpilová. (Upraveno, výrazně kráceno)
K pochopení zvláštního či iracionálního chování by bylo třeba se podívat, jak se v evoluci vyvíjely naše motivační struktury. Studium evoluce chování je dobrým předpokladem k alespoň částečnému pochopení toho, co se zdá v lidském chování absurdní. Podivné projevy chování jsou buď adaptivní, přestože jejich výhodnosti (pro jedince? pro druh? pro život vůbec?) nerozumíme a nechápeme ji, nebo jde o poruchy či zneužití jinak adaptivních mechanismů nějakou atrapou či falešným podnětem. Nositel Nobelovy ceny (1973) za tato studia, Konrad Lorenz, ukázal, že když jsou mláďata, např. housata, vystavena po vylíhnutí z vajíčka místo matce nějakému jinému živému objektu, vytvoří si k němu silné emocionální pouto, které přetrvá až do dospělosti, ačkoli k tomuto vtištění („imprintingu“) stačí někdy i pouhých deset minut. Když Lorenz housata rozdělil na ta, která po vylíhnutí viděla pouze svou matku, a na ta, která viděla pouze jeho, mohl později předvádět, že když je všechna ukryje v krabici a posléze krabici odejme, housata z první skupiny se hrnou k matce, kdežto ta z druhé skupiny jdou za ním. Ba co víc, když house po vylíhnutí vidí pouze krabici od bot, pohybující se na modelu vláčku kolem dokola, „vtiskne“ onu krabici a nadále „považuje za mámu“ právě ji. Když takové hříčky jinak úžasných přírodních mechanismů umožní, aby mláďata následovala místo mámy krabici od bot, proč by jinak rozumný člověk nemohl následovat Gretu? Mechanismy to budou jistě mnohem složitější a zcela určitě se nám nevejdou na půl stránky Reflexu, ale nejsou o nic většími mystérii než fetišismus, Stockolmský syndrom či vraždění vlastních mláďat. Metafory s imprintingem housátek lze použít i jako vysvětlení, že vůdce k tomu, aby byl slepě následován, vůbec nemusí být sexy (vy to nazýváte absencí jakéhokoli osobního kouzla): copak krabice od bot je z husího pohledu jakkoli sexy? A přesto může vytvořit pouto silnější než u fetišisty dámské kozačky ukradené za dveřmi na chodbě paneláku. Kdyby zde byl prostor pro celou knihu, došlo by i na chytlavost psychotických šamanů, jimž podlehne celý kmen, epileptických vizionářů, již se zapsali do dějin jako Johanka z Arcu, i na pochopení toho, že rozum v tom všem hraje pramalou úlohu a že „zrůdnost činů“ prostřednictvím strachu vazbu na monstrum ještě posiluje. Útěchou nám však může být, že tyto výrazné psychosociální poruchy jsou celkem vzácné, asi jako láska ke krabici od bot či ke kozačkám, a lze jim do značné míry předcházet, například ochranou otevřené společnosti, byť tak nedokonalé a rozhádané. Pořád lepší než šílený vůdce. Jak? Inu, jak prý řekl kdysi prezident Reagan: Politiky a pleny je třeba často měnit. Obojí ze stejného důvodu.