7. 5. 2020
Dobrý den, pane profesore,
včera jsem navštívila zbraslavského kamaráda, tuláka věčnosti a indiána, který - kromě jiného - rád sleduje vědecko-populární pořady v televizi. Vědci prý se shodují na tom, že naše těla (nejen lidská, ale i rostlinná a zvířecí) jsou tvořena také vesmírným prachem, tedy - jestli jsem to dobře pochopila - obsahují prvky, které se na zemi nevyskytují. Ta představa je ohromná a zvláštní a mne napadlo, že ale také obsahujeme prvky a různé kovy zemské a jak rosteme – tedy všechna živá hmota – toho prachu i prvků v nás přibývá, jako by každé hmotné tělo byla speciální továrna na čisté prvky. Vzpomněla jsem si na učení alchymistů, nejsou těla ty jejich složité laboratoře? Že by v nás opravdu bylo něco čistého?
Velmi Vás zdravím a přeju hodně zdaru,
Helena Šmídová
Velice mne pobavila představa „tuláka věčnosti a indiána“, jak čučí na televizi. Na to je asi třeba nasadit Heisenbergův princip neurčitosti: buď určíte přesně rychlost, pak ale neurčíte polohu, anebo obráceně. V duchu podobných kontradikcí (contradictio in adjecto je např. suchá voda) se Váš dotaz nese i dál. Cožpak zde na Zemi může být v těle pozemšťana prvek, který se na Zemi nevyskytuje? Už to, že je v těle pozemšťana, přece určuje jeho pozemský výskyt. Takže to si rovnou škrtněme. Nu a když rosteme, tak nevznikáme de novo, ale z toho, co přijímáme, ať už odkudkoli. A naopak, tím, jak zanikáme (vylučujeme, odmíráme), sytíme různě dlouhými přírodními koloběhy vznik či růst jiných bytostí na Zemi. A nejen bytostí, ale i rostlin a všelijakého trusu včetně prachu (Prach jsi a v prach se obrátíš). Nevím, jakou máte představu o kosmickém prachu, ale všeobecně se tak označují drobná zrnka meziplanetární hmoty ze všelijakého materiálu, jenž pochází např. z období formování sluneční soustavy, z ohonu komet, z různých kosmických srážek apod. Uvádí se, že na Zemi dopadne každoročně až 40 000 tun kosmického materiálu, což vychází přibližně na 1 zrnko tohoto „prachu“ na metr čtvereční denně. Je sice pravda, že v r. 2008 byl v kosmickém prachu objeven nový minerál (Brownleeit), ale to neznamená, že v něm jsou prvky, které se na Zemi nevyskytují. Prvky jsou v celém vesmíru patrně stejné, o čemž se lze přesvědčovat spektroskopicky, kam až naše přístroje dohlédnou. I ten Brownleeit není nic jiného než sloučenina manganu s křemíkem. Zbývá tedy si ujasnit, co máte na mysli „čistotou“. Je-li podle Vás čisté to, co není v žádné směsi ani sloučenině, pak to jistě mohou být prvky. Naše těla sice nejsou továrnami na ně, ale jsou z nich složena, to je pravda. Jistě v nás tedy cosi čistého je, ale teď jsme zase u těch vašich kontradikcí: to, že naše těla vskutku jsou složitými laboratořemi (řekl bych spíš biochemickými než alchymistickými, ale to už není s tou entelechií tak jasné), bohužel znamená, že všechno se vším reaguje, slučuje se a rozkládá, takže první, co dostane na frak, když vznikáme, je ta krystalická čistota. S tou bychom to intelektově nedotáhli ani na úroveň suché trávy.