9. 4. 2020
Dobrý den pane doktore,
potřeboval bych poradit s jedním zenovým koánem. Mistr se v něm ptá žáka, jestli padající strom hluboko v lese, kde jej nikdo neslyší, doprovází nějaký zvuk. Je mi jasné, že určitě vzniknou zvukové vlny, ale znamená to, že se i něco ozve? Zvukovou vlnu musí přece zachytit sluchový orgán a teprve pak v mozku vzniká samotný zvuk. Samotná vlna má dle mého mínění pouze potenciál vytvořit zvuk. Možná se pletu, ale jestli je to skutečně tak, znamenalo by to, že se celá prehistorie našeho vesmíru až do doby vzniku prvních organismů se zvukovým orgánem odehrávala za naprostého ticha...všechny ty exploze, výbuchy sopek, dopady asteroidů. Jde mi z toho hlava kolem a netrpělivě čekám na Vaši osvícenou odpověď.
Děkuji, s pozdravem Ř.S.
Začněme Biblí: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. (…) Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila“. [Jan, Prolog]. Znamená to, že světlo bylo na světě mnohem dřív než v našich očích, o slově nemluvě. Světlo je přece také vlnění, byť elektromagnetické, resp. něco mezi kvanty (fotony) a vlnami. Vlnové délky viditelného spektra jsou někde mezi 390–760 nm; kratší je UV či Rtg, delší je infračervené záření. Chcete naznačit, že dokud se někde na dohled ve vesmíru neobjevil světločivý orgán, tedy cosi jako oko, světlo zde nebylo a byla úplná tma? A že když člověk něco nevidí nebo neslyší, tak to neexistuje? To je představa hraničící se solipsismem: všechno je jen výplod mé mysli. I to, že mi píšete, že se mne na toto ptáte, že je nějaký Reflex a koronavirus a co já vím. Všechno je jen v mé hlavě. I to, že mne bude někdo kritizovat a říkat, že se mýlím, bude jen a jen můj výmysl. I pocit, že to ve skutečnosti vidím a čtu, je jen rozbujelý můj vnitřní svět. I to, že mám smrtelné tělo, je jen můj nápad. A že zemřu, to nikdo nezjistí, protože všichni jste jen můj výmysl, není tedy, kdo by to zjistil. Solipsismus je víc než jen Prótagorova antropocentrická představa, že „člověk je mírou všech věcí“, tedy pupek světa. Ačkoli za reprezentanta solipsismu se pokládá německý myslitel Max Stirner, je ve skutečnosti představa, že "Bez myšlenek není svět", přítomna již ve východních filozofiích, jak naznačujete ve svém dotazu. Je to sice logicky možné, ale obtížně přijatelné. Problému, co je vlastně reálné, se věnuje mj. Karl Popper. Nejprve jsou reálné časté věci obvyklé velikosti. To, co dítě může vzít a strčit do pusy. Pak se pojem rozšíří i na větší objekty, jež nemůžeme uchopit (hory) a menší (prach). K tomuto rozšíření dojde tak, že entity, které uznáváme za reálné, vykonávají vliv na "a prima facie" reálné věci běžné velikosti. Akceptujeme tedy věci jako reálné, jestliže mohou působit na běžné hmotné věci našeho světa. Příkladem je Brownův pohyb molekul zviditelněný pohybem pylových či prachových zrnek na hladině vody. Pole a vlnění jsou tedy reálné. Popper nabízí koncepci tří světů. Svět 1 je materiální svět kolem nás. Svět 2 je světem psychických prožitků a stavů včetně vědomí a chtění. Svět 3 je reálný nehmotný svět, vědecké otázky, problémy, argumenty. Je reálný proto, že působí na Svět 1, který za reálný považujeme. Existuje nezávisle na našem vědomí, ale pouze skrze ně se může zhmotnit. Tak třeba problém řídnutí výskytu prvočísel je reálný i bez člověka, asi jako je reálný Mount Everest, i kdyby ho nikdy nikdo neviděl a neslezl. Mám tudíž za to, že zvuk (rána) při pádu stromu je jako hrom, i kdyby u toho nikdo nebyl. Důležité je, že kdyby u toho někdo byl, ušní bubínek by se mu roztřepal jako osika. Ale na to osud nečeká, hřmí pro jistotu vždycky.