20. 2. 2020
Dobrý den, pane doktore, v poslední době mě zaujaly tyto 2 situace. Pravidelně chodím po frekventovaném přechodu pro chodce u dvou vysokých škol. Když svítí červená, všichni chodci – studenti poctivě stojí a ani je nenapadne vstoupit do vozovky, přestože je evidentní, že nejede žádné auto. Mimo přechod však zvesela jezdí po chodnících na kolech a elektrokoloběžkách. Může být mezi těmito jevy souvislost, tedy že v případě přechodu se může stát něco jim, z čehož mají strach, kdežto v případě jízdy na kole po chodníku mohou "pouze" ublížit jiným, což si v lepším případě neuvědomují? Děkuji za odpověď a přeji hezké dny. Dalibor Čada, Brno
Kdyby tomu bylo vskutku pouze tak, jak si myslíte, nedávalo by studentům smysl poctivě čekat na přechodu, když nic nejede. Jestliže nic nejede, nemůže se jim totiž ani na přechodu nic stát. Až na to, že by mohli dostat pokutu, ale to je nebezpečí, jež zřejmě nemáte na mysli. Máte však pravdu, že za chováním živých bytostí se vskutku většinou skrývá jejich vlastní zájem, a to i za chováním altruistickým. Přitom „výpočet“ výsledného součtu vlastních zisků a ztrát probíhá většinou nevědomky. Pokud jde o altruismus, sociobiologové upozorňují, že se může rozvinout i při strategii „obětuji se, zajistím-li tím lepší šanci svým genům přežít, než kdybych žil“. Přitom pokud není mým jednovaječným dvojčetem, je můj sourozenec nositelem poloviny mých genů, bratranec či sestřenice 1/8 genů a tak podobně. Stojím-li nedej bože před krutou volbou, koho obětovat, aby se ostatní zachránili, rozhodnu se v drtivé většině tak, že nejprve obětuji ty nejméně příbuzné. Vědomě však takovou rovnici (viz hoschl.cz/E8DJ, str. 151 vlevo dole) před svým rozhodnutím nepočítáme, asi jako nepočítáme balistickou dráhu, když házíme kamenem. Navzdory tomu se často trefíme, protože náš mozek a naše tělo se chovají tak, jako kdyby si dráhu vrženého kamene spočítaly. Zrovna tak v případě zisků a ztrát při nálezu pokladu, kdy největší krajíc dáme těm, kdo mají nejvíc našich genů, nebo naopak při Sofiině volbě, kdy nejspíš obětujeme nejprve ty, kteří jich mají nejmíň. Nevím, zda Vámi uváděný příklad je pro danou situaci dostatečně reprezentativní, ale řekněme, že tomu tak vskutku je. Pak si ale myslím, že podrobivé resp. bezohledné chování v podobných situacích je výsledkem podvědomého obecného kalkulu, který zahrnuje řadu proměnných, jež vstupují do hry: pravděpodobnost, že přijdu o život; pravděpodobnost, že utrpím zranění; pravděpodobnost, že utrpí zranění nositelé mých genů; pravděpodobnost, že utrpím/e jinou újmu, například pokutu; věkový profil potenciálních obětí (spíše obětujeme starší než mladší jedince) a různé legislativní aspekty, např. co je jak vážný přestupek či přečin. Celkově se tedy zdá, že vámi pozorovaný rozdíl v chování studentů je výsledkem podvědomého kalkulu, který je vyselektován mnohonásobnou prastarou zkušeností a primárně nezahrnuje ani tak obětování jiných či neúctu k pravidlům samu o sobě, jako spíš minimalizaci vlastních ztrát, přičemž naše „biologické já“ je v podobě sdílených genů rozprostřeno po více či méně příbuzných bližních. Mimochodem, pokud jde o mne, spíš bych přešel na červenou, když nic nejede, než vrážel na kolobrndě do lidí na chodníku.