10. 10. 2019
Vážený pane doktore,
dočetl jsem se v Reflexu (Rx 38/19), že špičky Třetí říše byly nadprůměrně inteligentní. Škoda, že daly své schopnosti do služeb zrůdného režimu vedeného zdrogovaným šílencem. Není divu, že postupovaly mezi tupými fanatiky vzhůru. Kdybychom však udělali paralelu k naší domácí rudé diktatuře, dovolím si pochybovat o průměrném IQ našeho ÚV KSČ a to včetně špičky. Zářným příkladem je vysmívaný "kůl v plotě”. Proto se Vás ptám, jaké jiné vlastnosti či charakterové rysy dovolily těmto nevzdělaným omezencům stoupat stranickou hierarchií až na vrchol? Byly jen dobře ovládanými marionetami Moskvy, odkud je řídily neviditelné ruce inteligentních loutkovodičů? Nebo jak to bylo?
Děkuji, Ondřej Šebesta, Praha 6
Zmapovat všechny proměnné, jež vedou ve složitém systému k vzestupu ve společenské hierarchii, patrně není možné. Váš postřeh, že inteligence a charakter opravdu není totéž, a tedy že „intelekt když bez duše, podoben je ropuše či slepci s mečem v tanci (Kryl)“, velmi trefně upozorňuje na to, že inteligence (potažmo IQ) je mnohafacetový koncept. To, že někdo umí logaritmovat složité výrazy, ještě neznamená, že si umí koupi jízdenku do Chrastavy, někdy dokonce naopak. Inteligence může působit ve službách zločinu stejně tak jako při záchraně lidských životů. Jedna psychologická studie ukázala, že osobnostní profily úspěšných podnikatelů a potrestaných podvodníků jsou téměř shodné s výjimkou inteligence: ti chytřejší zbohatnou, ti hloupější jsou chyceni a sedí. Lidstvo žije ve společenstvích s hierarchií dominance, což je v mnoha ohledech výhodné. Hierarchie dominance se automaticky uspořádá v každém společenství, jehož jednotlivci jsou obdařeni čtyřmi vlastnostmi: úzkostí vůči nadřízeným, podrážděností vůči podřízeným, pocitem slasti při vzestupu ve společenském žebříčku a pocitem deprese při sestupu v něm. Je-li takové společenství kolonizováno, a tedy ovládáno do značné míry zvenčí, pak samostatnost, kritické myšlení a vzdělanost rozhodně nemusí být pro vzestup tím správným předpokladem, spíše naopak. Odtud výhoda různých Biľaků („nepúšťať na saka“) a kůlů v plotě (loutky moskevského režimu). Avšak ve zřídelním systému, který příslušnou ideologii a manipulaci ostatními vytváří, je naopak pragmatická inteligence pro obehrání konkurentů značnou výhodou. Ideálním zločincem je inteligent, který zároveň není žádný citlivka a příliš se pocity druhých netrápí (loutkovodič). Rozum a cit spolu tedy mohou, ale také vůbec nemusejí souviset. Pokud jde o záporné povahové rysy, nadrobeno mají všichni, chytří i hloupí. Pokud jde o zloduchy, ti chytří jsou nebezpečnější, protože mnohdy úspěšnější. Naštěstí ani jejich vlády netrvají věčně. Lépe však je pro jistotu se jim vyhnout, pokud to jen lze.