25. 7. 2019
Dobrý den pane doktore,
v Reflexu 26/2019 jsem četl Váš pokus o definici zla. Napadlo mne při tom, že používáme mnoho pojmů, jejichž význam je nám samozřejmý a jasný, ale kdybychom byli požádáni, abychom je zkusili definovat, najednou bychom zjistili, že to vůbec není jednoduché. Namátkou mne napadají definice pojmů jako je tma, světlo, lhostejnost, nadšení, bohatství, víra a tisíce dalších. Zajímalo by mne, jak by takové pokusy o definice asi mohly vypadat.
V úctě Karel Kovařík, Praha
Tento Váš postřeh mi připomíná mého přítele Normana Sartoria, švýcarského psychiatra a originálního mnohojazyčného myslitele a kosmopolitu chorvatsko-německého původu, který takovými definicemi občas vtipně baví společnost. Zeptá se třeba, jak by přítomní definovali bohatství. Kdo je bohatý? A rovnou posměšně zavrhne všechny naivní definice milionářů a podobné nesmysly. Milionářem je v naší zemi prakticky každý, kdo má aspoň panelákový byt a auto. Je nabíledni, že k pocitu „boháče“ to většinou nestačí. A každý další pokus arbitrární hranici majetku nějak zpřesnit končí fiaskem. Najednou se ukáže, že definovat, kdo je vskutku bohatý, vyžaduje notnou dávku důvtipu. Pokud si dobře vzpomínám, Normanova definice bohatství je jaksi teleologická. Podle ní je bohatý člověk ten, kdo má tolik prostředků, že si může dovolit žít v izolaci od ostatních. Nemusí s nimi bydlet, nemusí s nimi cestovat v hromadných dopravních prostředcích, nemusí s nimi stát ve frontách, nemusí s nimi nakupovat a nemusí čekat na úřadech, v čekárnách a v ordinacích. Může si zaplatit dovoz, odvoz, služby, samostatné bydlení, úklid, servis – zkrátka svou izolaci od okolí, pakliže chce. V pákistánských horách mu k tomu stačí pár desítek dolarů na den, na Manhattanu pár tisíc dolarů na den. Výsledek je stejný – máte klid. Taková definice poukazuje na další aspekt bohatství – kontext. Bohatství je utvářeno nejenom tím, jakými prostředky disponujete vy, ale zejména tím, jaké požadavky na vás klade okolí, v jakém kontextu se to celé odehrává.
Podobně neotřele Norman definuje například město (na rozdíl od vesnice). Když se někdo pokouší v odpověď na otázku, co je město, vytáhnout své představy o velikosti osídlení, ihned se zesměšní. Je totiž mnoho měst, jež jsou menší než některé vesnice. Normanova definice říká, že jako město se zpravidla označuje takové osídlení, v němž je obchod s květinami a prodejna potřeb pro domácí mazlíčky. Na vesnici totiž kytky rostou pod oknem a králík se zařízne v neděli na pekáč, proto je nemyslitelné, aby to první chodil někdo kupovat za drahé peníze do krámu a tomu druhému kupoval hračky a granule v prodejně s pet potřebami.
Vtipná je také Normanova definice stáří. Podle ní je starý člověk ten, kdo bez vyzvání ukazuje fotografie vnoučat. Jak vidíte, s věkem to souvisí jen okrajově, zato s tím, jak žijete, převelice.