25. 10. 2018
Negativní důsledky křížení příslušníků menší uzavřené populace mezi sebou známe především z historie šlechtických rodů.
Dotaz na pana Cyrila Höschla: Jak pravděpodobné je, že užší skupina lidí časem zdegeneruje? A za jak dlouho? Děkuji.
Miroslav Kolman, dipl. techn.
Především mi není úplně jasné, co myslíte degenerací. Poprvé můžeme takový termín najít v pracích z konce 18. století, jež se zabývají degenerací lidské rasy. Spekulují, že negativní rysy, které se u rodičů objeví v důsledku různých znečištění (polutantů) a stimulancií, se do další generace přenášejí jako sklon k epilepsii, neurastenii, sexuálním deviacím a hysterii, jež opět v další generaci vedou k šílenství a v konečné generaci k vrozené idiocii a sterilitě. Někteří za původ zla považovali především alkohol (absint). Tyto teorie rozpracoval Cesare Lombroso (1835–1909), který popsal tzv. stigmata, podle nichž se poznají „kriminální šílenci“: nízké čelo, tvrdé a ošklivé oči, velké uši ve tvaru rukojeti, zploštělý nos či „pršák“, předkus, nepravidelné zuby, chňapavá chodidla, dlouhé opičí paže a nepatrné vousy a plešatost. Degenerovaná mentalita zahrnovala apatii, ztrátu morálních zábran a sklon k impulsivitě, nevyrovnanosti, mutismu (němotě) či upovídanosti, nadměrné zaobírání samým sebou, nadužívání symbolických a magických významů, manter apod. Mnohé z uvedeného zpochybňoval sám Charles Darwin, protože koncept zesilované degenerace vycházel většinou z lamarckistické představy dědičnosti vrozených vlastností, což se ukázalo být omylem. Vy však zřejmě máte na mysli inbreeding, tj. křížení příslušníků menší uzavřené populace mezi sebou. Na základě zkušenosti s přirozenými „izoláty“, jako jsou různé ostrovy, uzavřená horská údolí či rituálně omezené sňatky s „cizáky“, a také na základě chovu zvířat a jejich šlechtění se zdá, že věc není tak jednoduchá, jak si většina lidí myslí. Je pravda, že při příbuzenském křížení stoupá pravděpodobnost, že se spolu od obou rodičů sejdou geny pro nějakou chorobu či defekt a projeví se (tzv. homozygotní konfigurace), což může vést k oné pověstné „degeneraci“. Jenomže oč rychleji se tyto negativní důsledky projeví, o to rychleji mohou být v dalším vývoji eliminovány, ať už proto, že nejsou slučitelné se životem, nebo s úspěšnou reprodukcí, s obživou nebo adaptací na vnější podmínky. Navíc inbreeding tím, že fixuje jak pozitivní vlohy, které zvyšují schopnost adaptace, tak negativní, jež ji zhoršují, urychluje jejich „vývojovou“ soutěž. Výsledkem toho může být, že izolovaná skupina nakonec v delší perspektivě tak moc nezdegeneruje. Nezapomeňme také, že na pozadí různých defektů DNA, a tedy genů jsou také různé jedy, alkohol, záření, způsob života apod., čímž se věc dále zamotává, protože inbreedovaná (tj. mezi sebou křížená) skupina jedinců vůči nim může v některých případech být dokonce odolnější. Záměrnou intervencí do těchto dějů je šlechtění, které spočívá vlastně v podpoře „zdravých“ a eliminaci „defektních“ jedinců, čehož výsledkem je mnohdy poměrně zdatná populace. Na vaši otázku, jak je pravděpodobné, že užší skupina lidí časem zdegeneruje, tedy překvapivě neumím odpovědět, a už vůbec ne, za jak dlouho.