20. 9. 2018
Dobrý den,
sleduji v médiích spor bílejch plášťů o to, zda se má přidat všem plošně, nebo zda se mají platy zvyšovat rozdílně. Třeba podle toho, kdo kolik už bere nebo podle výkonu či hodnocení, jak prý chtějí ředitelé nemocnic. Moc by mě zajímalo, co si o tom myslíte vy a jestli si taky myslíte, že jste vy doktoři málo zaplacený?
J. Marek
Začněme od konce Vašeho dotazu: jak kdo. Jsou skutečně místa, kam nikdo nechce ani za zlaté tele, nechce vstupovat do nadměrných rizik přepracování, zodpovědnosti, nočních služeb, žalob a agrese ze strany pacientů. Na druhou stranu je mnoho teplých místeček za velmi slušné peníze, stačí se podívat, jakými auty někteří doktoři jezdí, jaké mají koníčky a kde tráví dovolenou. Budiž jim přáno, většinou si to zaslouží, ale neměli by skuhrat ve stylu „před pány stýská si, za vraty výská si“. V tomto však nejsou sami. Politika je také nepříjemné a rizikové řemeslo, kde nesete kůži na trh, a přesto málokdo z těch, včetně doktorů, kdo se na politiku dali, se chce vrátit k původnímu povolání. Pokud jde o plošné přidávání, tak to vypadá na první pohled sympatičtěji, „lidověji“, dokonce v některých očích i spravedlivěji než diferencované odměňování, protože vyřazuje ze hry subjektivní názor těch, kdo by výkony jiných hodnotili a o výši odměn rozhodovali, což vždy zavání protekcemi a nadržováním kamarádíčkům. Jenže i zde, tak jako v jiných případech logických nejistot, se vyplatí dosadit si do úvahy příklad nějakého extrému, aby z něj obecný princip vyplaval na povrch. Představme si tedy, že jsou dva jedinci, jeden pobírá 10 korun za měsíc a druhý, protože pracuje dvakrát lépe a efektivněji, pobírá 20 korun za měsíc. To je žalostně málo, a tak stát nařídí přidat jim plošně tisíc korun. To je stále málo, takže si oba vystávkují další a další tisíce, vždy plošně. Nakonec mají oba slušné platy. Ten první má 98 758 Kč a ten druhý, který dělá dvakrát tolik či dvakrát lépe, má o deset korun víc, tedy 98 768 Kč. Líbí se vám taková spravedlnost? Je to motivující? Můžete namítnout, že „plošné zvýšení“ není myšleno jako paušální suma, ale jako stejné procento, čímž by rozdíl obrážející výkon byl zachován. Potíž je v tom, že by udržovaný rozdíl bez občasného přehodnocení výkonu posléze neobrážel ani tak výkon, který se může měnit, ale pouze výchozí rozdíl ve výši platu. Kdo má, tomu bude dáno, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má (Evangelium sv. Lukáše 8,18). Do toho však vstupují ještě další nepominutelné skutečnosti, protože výše odměny je podle Freakonomie od Dubnera a Levitta dána také například počtem lidí, kteří po tom kterém povolání touží, náročností studia a přípravy, odporem či hnusem, který je třeba při jeho vykonávání překonávat, a pracovním prostředím. Proto mívaly v Americe prostitutky mnohdy vyšší příjmy než architekti. Až na náročnost studia vítězily ve všech bodech: architektem chce být od dětství kde kdo, prostitutkou málokdy; větší hnus než šlapky musejí v práci překonávat snad jen pracovníci kafilerií, soudního lékařství a kanalizací. A teploučký ateliér architekta je i proti E52 parádní hnízdečko, o Bronxu nemluvě. Zkuste si teď v té změti proměnných představit efekt plošného přidávání. Bylo by spravedlivé? Odpověď ponechávám na každém čtenáři.