14. 6. 2018
Pane doktore,
Jaký je Váš názor na to, že hlava státu ve službách putinovskému Rusku veřejně vytrubuje informace od tajných služeb a poškozuje tak naše zájmy a naše vztahy s nejbližšími spojenci? Není to za hranicí normality?
Josef N., Pelhřimov
Normalitu do toho nepleťme, nesnažme se za každou cenu psychiatrizovat „otázky všedního dne“ a politickou scénu. Váš dotaz mne však vede k obecnější úvaze o tom, jak se v této „postfaktické“ době snadno znehodnocuje pravda paradoxně právě tím, že lze libovolné informace bez zábran a bez zodpovědnosti šířit všemi možnými kanály. Je-li nám nějaká zpráva nepříjemná, hned k ní na Facebooku, Twitteru, YouTube a mnoha dalších sítích vypustíme deset obdobných plus nějakou tu konspirační teorii – a čert aby se v tom pak vyznal. Tím se pravda naprosto zrelativizuje, zamlží a vytratí a zůstane jen zápach nikoli nepodobný výroku „i když to nebyl vrah, ale zavražděnej, tak to stejně bude nějakej prevít“. Je o tom anekdota, jak Kohnovi zvoní ve dvě v noci telefon a tam Roubíček. „No co je“, ptá se Kohn. „Ále nic moc, já jen jestli si pamatujou, jak u nás byli včera na večeři“. „No jasně“, Kohn na to. „Sára tam, byla, Ester tam byla – a vo co jako jde?“ „No, pamatujou si, jak jsme měli takový ty stříbrný příbory?“ „No jasně, krásná práce, ještě jste říkali, že to je po babičce“. „Jo. Tak si představěj, že ta jedna malá stříbrná lžička zmizela“. „No dovolej, Roubíček, to chtějí snad říct…, to si vyprošuju, tohle, to je skandál!“ „Ne, nic, klídek, Kohn, je to dobrý, našla se, byla zapadlá v myčce“. „Tak co mě kvůli tomu buděj v půl třetí ráno!?“ „No, protože stín podezření tam pořád zůstává…“. A takhle, nikým o své rozumy nežádán, vypustil v souvislosti s otravou ruského podvojného agenta Skripala v Británii látkou A234 (novičok) pan prezident informaci, pravdivou asi jako odpověď Rádia Jerevan na dotaz, zda je pravda, že Ivan Ivanovič v Kyjevě vyhrál automobil: ano, je to pravda, ale nebyl to Ivan Ivanovič, ale Sergej Sergejevič, nebylo to v Kyjevě, ale v Charkově, nebyl to automobil, ale kolo, a nevyhrál ho, nýbrž mu bylo ukradeno. Podobně v České republice nešlo o látku A234, ale A230, nepřipravovala se pro výrobu, ale pro testování a neskladovala se, nýbrž zničila. Pan prezident na svých výrocích však trvá, protože má fotografickou paměť a „bylo to takhle na stránce vlevo dole“. Je to, jako kdyby v souvislosti s rozsáhlými lesními požáry v Kalifornii přispěchal vyhlásit do světa, že sirky se vyráběly u nás v Solo Sušice. Cui bono?