8. 12. 2016
Vážený pane profesore,
je mi 76 let, 33let jsem vdovou, manžel tragicky zahynul při důlním neštěstí v r.1985. Žiji spokojeně s rodinou - dcera, syn, 3 vnučky a 2 pravnoučata. I v práci jsem byla moc spokojena, dělala jsem učitelku na 1. stupni ZŠ. Synovi je 51 let, žije ve spokojeném partnerském vztahu, vychovávají devatenáctiletou dceru, syn se živí výukou angličtiny. Je velice aktivní ve sportu a v hudbě. Hodně času také věnuje průvodcování s cestovní kanceláří. V minulém roce začal marodit se zuby, to se podařilo dát do pořádku, ale současně se začala ozývat psychika. Nyní užívá 1 Asentru denně. Já jsem v r. 2014 onemocněla pásovým oparem, v dubnu 2016 se objevil žaludeční vřed, který se vyléčil. Asi před dvěma měsíci se začala objevovat nespavost, noční pocení, nechutensví (zhubla jsem za 2 měsíce 5 kg a stále nemůžu jíst), třesy a hlavně nezájem o vše kolem. Skončila jsem na Citalecu a podle potřeby přibírám Neurol nebo Frontin. Tak jsem se Vás chtěla zeptat, jestli mezi synovou a moji chorobou může být nějaká souvislost nebo je to jen náhoda. Také by mě zajímal Váš názor, zda se někdy v budoucnu obejdu bez těchto tablet. Moc Vám děkuji za ochotu i Váš čas a přeji příjemný den.
S pozdravem Eva Tomášová.
Na zodpovězení Vašich otázek je těch informací bohužel málo a nemohou nahradit psychiatrické vyšetření. Pojďme si tedy místo toho říci, za jakých okolností by Vaše a synovy potíže mohly mít nějakou souvislost a jaké povahy by mohla být. Dva lidi mohou sdílet buď společné geny nebo společné prostředí nebo obojí. Začněme od toho nejméně pravděpodobného. Někdy se například stává, že jeden z páru onemocní psychózou a krmí svými bludy toho druhého. Při určité míře izolace páru může dojít k tomu, že druhý v páru začne bludné názory sdílet a časem nerozeznáte, kdo z těch dvou je původně zdravý a kdo nemocný. Říká se tomu Folie a deux (fr. šílenství ve dvou) nebo také „indukovaná psychóza“ a může se týkat i více osob (a trois, atd.). Je-li stav tak neúnosný, že je nutno psychiatricky zasáhnout, nemocní jedinci se odliší od těch „indukovaných“ prostě tak, že se na čas od sebe izolují, přičemž psychopatologie u zdravých odezní, zatímco u nemocných zůstane. Toto zjevně není váš případ. Další možnost přenosu psychopatologie je výchovou v rodině, jestliže je nějak odlišná od běžných norem. V některých rodinách se například pěstují tzv. nadměrně vyjádřené emoce, jinými slovy dělá se ze všeho problém, „z komára velbloud“, z „p…u kulička“. Taková atmosféra je živnou půdou pro rozvoj některých duševních poruch a může tedy být tím, co mají společného. Někdy psychopatologie provází různé neuroinfekce, takže oním společným jmenovatelem může být sdílená nákaza, například boreliózou. Mezi pokrevně příbuznými je často sdíleným činitelem genetická vloha, zranitelnost vůči tomu, jak jde život a po předcích získané geny, jež zvyšují riziko té které choroby. U nemocí říkáme této vlastnosti dědivost a vyjadřujeme ji jako číslo mezi nulou a jedničkou. Prakticky nulovou dědivost má například smrt následkem úderu blesku (teoreticky by však někdo mohl mít vrozenou vlohu chodit v bouřce na holé návrší se vztyčeným kovovým deštníkem), zatímco stoprocentní dědivost mají třeba krevní skupiny. Většina duševních poruch se pohybuje někde mezi tím. Dědivost poruch autistického spektra či schizofrenie je přes 0,8 (80%), u bipolární poruchy (maniodepresivity) je to o něco méně; kouření má necelých 0,7, Alzheimerova demence 0,6 a velká depresivní porucha necelých 0,4, stejně jako alkoholismus. Protože Vaše obtíže svědčí pro depresivní poruchu (ta nemusí mít vždy nutně vnější příčiny), zdá se, že někde v tomto pásmu se pohybuje pravděpodobnost, že Vše obtíže souvisejí se synovými, i když k zodpovědnějšímu závěru by bylo třeba vědět, kdy vám potíže poprvé v životě začaly. Pokud jde o nutnost užívat tablety napořád, ta je dána tím, zda se Vám podaří obtíží se zcela zbavit a na jak dlouho. Rozhodně však byste neměla dlouhodobě užívat Neurol ani Frontin, což je mimochodem jedno a totéž. Takže naděje zůstává.