25. 8. 2016
Dobrý den pane profesore,
nedávno jsem se vrátila ze 101. světového kongresu Esperanta v Nitře, pochopitelně plná dojmů, ale nejvíce mne tam zarazilo to obrovské lidské spektrum, ze kterého se esperantisté rekrutují. A přesto, nenarazila jsem tam na žádného "blbce". No a dnes jsem přišla z návštěvy staré paní, ročník 1932, která jen tak mimochodem podotkla, že se taky v mládí učila Esperanto. A opět se jedná o velmi inteligentní a moudrou starou paní, která, ač žije celý život na valašských pasekách, mne opravdu hodně naučila. Takže mě zákonitě napadá otázka, zda Esperanto opravdu přitahuje lidi určité mentální úrovně anebo je to pouze můj mylný dojem?
Děkuji za případnou odpověď
Anna Gybasová
Lidi určité mentální úrovně nepřitahuje jen Esperanto, ale také šachy, latina, Talmud, astronomie, starořečtina a kvantová fyzika, například. Často si při této příležitosti klademe otázku příčinnosti: je pohyb v intelektově náročné oblasti zdrojem celkového duševního rozvoje, nebo naopak? Podobná otázka padla nedávno v jedné spirituálně velmi nesourodé společnosti, jež debatovala o tom, jak nesmyslné je židovské náboženství s jeho 613 obsedantně-kompulzivními přikázáními a rituály, z nichž většina dnes postrádá praktický smysl a zabírá pravověrnému židovi většinu dne i životní energie, místo aby se věnoval „užitečnějším věcem“. Talmud zahrnuje spoustu komentářů, které pomáhají objasnit jeho význam. V průběhu 15. a 16. století se objevila intenzivní forma jeho studia, tzv. pilpul (hebrejsky pepř), jenž k vysvětlení drobných rozporů uvnitř talmudu používal složité logické argumentace. Studium pilpulem se časem považovalo za umění samo o sobě. Jednou z jeho metod bylo umělé vytvoření problému, na který pak bylo nutné najít odpověď. Proti tomu se ovšem zase formovala kritika. Jehuda ben Becalel („Pražský Maharal“) dokonce prý prohlásil, že je užitečnější hrát šachy, než studovat pilpul, jenž později vskutku upadl v nelibost a čím dál tím víc se tak hanlivě označovaly příliš „hloubavé“ novoty. Koncem 19. století se ovšem objevil další trend ve studiu talmudu – Brisker. To je opět metoda vysoce analytická, vlastně jakási moderní verze pilpulu. Nicméně se používá při studiu talmudu ve většině moderních ješiv, a to i při interpretaci talmudu. A právě v této souvislosti kdosi v oné diskusi připomněl obraz chudičkých štetlů ukrajinsko-polského či rumunského pomezí, kde se v maličkých příbytcích vepředu hokynařilo, uprostřed přespávalo a vzadu choval dobytek. Muži mudrovali nad Talmudem či kabalou v nekonečných disputacích a předávali učení na své syny, pomocníčky v hokynářství, poslíčky a příštipkáře. A jednou za dlouhé roky se někdo z jejich potomků, přežvykujících ta „nesmyslná“ písmena, buď řízením, nebo ranami osudu dostal z toho zapomenutého světa ven – a hle, tu se z něj na jiné půdě vyklubal Albert Einstein, Arthur Rubinstein, Isaac Bashevis Singer, Niels Bohr, Elie Wiesel. Když se rostlinka přesadí, ukáže se, že ony „nesmyslné disputace“ vlastně nebyly nesmyslné. Jenže nebýt „blbcem“, to je jen jedna část problému. Druhá část je morální. A tam je to zpropadeně složitější. I chudý duchem může být dobrým člověkem a šachista padouchem. Kaj tiel ĝi estas ankaŭ kun esperanto (= a tak je to i s esperantem).