22. 4. 2016
Od malička jsem si myslel, že přímá demokracie je ze všech demokracií ta nejdemokratičtější a že volené mezistupně politické garnitury v zastupitelském systému jenom odebírají lidem i z toho mála vlivu na rozhodování, co mají. Za socialismu se říkalo, že šestsettřináctka je lidové vozítko, ve kterém se lid vozí prostřednictvím svých volených zástupců. Režim se změnil, ale zastupitelský systém zůstal. Výjimkou jsou švýcarská referenda, ale ta si může dovolit jen země, kde si lidé neodhlasují úplné zrušení daní anebo povolené dvě promile alkoholu za volantem.
Jak jsem rozum bral, bylo mi stále jasnější, že zastupitelský princip umožňuje uplatňovat kromě momentálního hnutí mysli i nějakou vizi a obětovat krátkodobé cíle těm středně a déledobým. Politické rozhodování v zastupitelské demokracii není pouhým součtem individuálních zájmů, ale také možností uplatňovat i zájem veřejný, například péči o čistý vzduch i tam, kde ho každý jedinec znečišťuje. Fareed Zakaria v Budoucnosti svobody upozorňuje, jak do mechanismů fungování společnosti vstoupila informační revoluce. Dnes není problém vyjadřovat se klikáním úplně ke všemu: máte raději Lucii Bílou nebo Helenku Vondráčkovou? Který politik je vám sympatický a který ne? A už vznikají plebiscity a žebříčky jako na běžícím páse. Hrozí nebezpečí, že jejich snadnost bez odpovědnosti pohltí i politický systém a že preference jedinců, stran a myšlenek se budou „klikat“ stejně lehkovážně jako preference při výběru zboží: chcete raději modrou ledničku nebo růžovou? Proč volit parlament, když by lid mohl myší a mobilem rozhodovat přímo úplně o všem: máme vyslat vojáky do Afganistánu – ano či ne? Klik! A před kliknutím žádná debata, žádné parlamentní handrkování, žádné obstrukce, četba materiálů, argumenty, modely možných situací, opoziční názory. Nic, jen klik. Trest smrti? Proč ne, klik. Zabíjet nepotřebné babičky? Klik. Dál lépe nedomýšlet. Jenže skutečnost to domyslela z nečekané strany za nás.
Společnost Microsoft nedávno vytvořila robota jménem Tay, který se rychle učil. Skládal si názory z toho, co se dozvídal od lidí a čile komunikoval na Twitteru. Jaké bylo však zděšení tvůrců této umělé inteligence, když zjistili, že jejich inteligentní robot během pár hodin začal publikovat rasistické a sexistické tweety takového kalibru, že ho museli ihned vypnout a odebrat mu přístupová hesla na Twitter.
Přitom ještě na konferenci Microsoftu v San Franciscu generální ředitel Satya Nadella řekl: "Jako odvětví jsme na prahu něčeho, co spojí sílu lidského přirozeného jazyka s pokročilou inteligencí strojů".
Ve skutečnosti jsme se na chvíli ocitli na prahu nefiltrované akumulace názorů, jimž byl Tay vystaven. Tedy čehosi jako přímé demokracie. O politicích nakonec tedy asi platí to, co prý kdysi řekl Erasmus o ženách: žít s nimi nelze, ale bez nich taky ne.