25. 2. 2016
Evropa jako učitel národů
Dobrý den pane doktore,
nikde jsem se nedočetl komplexnější pohled na uprchlickou krizi s delším časovým horizontem. Ano, máme morální povinnost lidem z konfliktních zemí pomoci, ale co ti lidé budou v Evropě dělat za rok, za pět nebo za deset let? A kolik jich bude? Zabývá se tímhle vůbec někdo z oficiálních politiků EU? Pokud je přijmeme, způsobí ještě problémy nám. Neexistuje nějaká lepší cesta? Co kdybychom tyto lidi vzdělali v evropských hodnotách a ve vhodný okamžik je poslali zpátky, aby si vybudovali sami svoji zemi podle svých, Evropou ovlivněných představ?
Tím vzděláním myslím nejen školení v demokracii, toleranci, práci a spolupráci, humanismu atd. ale především vyučení v řemesle, studium technických oborů, medicíny, diplomacii, postavení armády a policie na evropských standardech atd. Prostě vše, co je nutno pro vybudování funkčního státu. Je to práce na dlouhá desetiletí a za obrovské peníze, ale světová pozice Evropy jako "učitele národů" by vůbec nebyla špatná, ekonomicky i lidsky na to přece má. Přemýšlí někdo tímhle směrem, nebo je to celé od začátku jen ryzí naivismus? Děkuji za pozornost a jsem s pozdravem, Pavel Hanzl, Brno
To, co navrhujete, je vlastně export civilizace jakožto evropizace. To je, když to trochu přeženu, Die Welt von Gestern, koncept světa po kolumbovských výpravách, rozvoj koloniálních říší a zámořské šíření křesťanství. Ten čas nelze vrátit, protože by to pro mnohé těžko skousnutelným rozdělením světa na „učitele a žáky“ zřejmě znamenalo ztrátu sebeurčení mnoha národů, ztrátu rovnoprávného postavení kdekoho, možná ztrátu volebního práva celých populací a návrat předsudků, jichž jsme se s úlevou zbavili. Navzdory dnes sílící nostalgii po „světu včerejška“ by to byl bohužel zřejmě krok zpět. Je ovšem pravda, že mnozí s určitou dávkou humorné nadsázky považují současnou přistěhovaleckou vlnu za projev jakéhosi „hladu po Evropě“: když kolonialisti odešli z třetího světa, táhne třetí svět za nimi do Evropy, neb bez nich prostě nemůže být. Navrhujete vlastně vrátit to tam, kde to bylo kdys. Váš návrh se zdá utopický hned z několika důvodů. Předně je sociálně inženýrský. Šmahem někoho vzdělat k obrazu svému je prakticky nemožné. A přinutit ho, aby se poté, co si osvojí zdejší hodnoty a způsob života, vrátil zpátky do původní rozvrácené země s úmyslem být světa obratitelem, je ještě nemožnější. Takové kousky natrvalo nesvedli ani sociální inženýři jako Stalin, který stěhoval celé národy, nebo Mao Ce Tung se svou kulturní revolucí. Myslíte to asi dobře, ale neumím si představit realizaci takové myšlenky bez současné ztráty právě těch hodnot otevřené společnosti, o něž nám tak jde. Mimochodem – téma se vztahuje i na USA. Pan Muzzammil Syed Hassan, absolvent s vyznamenáním (MBA) na Univerzitě v Rochesteru, založil kabelovou televizi, která ukazovala islám v nových podmínkách konečně v příznivějším světle, ne pořád jako terorismus. Za tuto bohulibou činnost byl v r. 2007 vyznamenán Radou americko-islámských vztahů. O dva roky později byl zadržen a 2011 obviněn a odsouzen na 28 let žaláře za to, že uřízl hlavu své manželce Aasiya Zubair, protože se s ním chtěla rozvést, a to se přece nedělá... Více viz hoschl.cz/A8AB. Vidíte: ani se nestačil vrátit do své původní vlasti, aby tam „vybudoval svoji zemi podle svých, Evropou (v tomto případě Amerikou) ovlivněných představ“.