15. 10. 2015
Neskutečná země
Co říkáte tomu, jak „výtvarníci“ skupiny s nevtipným názvem Ztohoven, kterému se mohou smát jen duchem slabší, znevážili důstojnost prezidentského sídla vyvěšením trenýrek místo vlajky? Je to normální?
Karel Kadlčík
Normální to není, ale to neznamená, že by to nutně muselo patřit na psychiatrii. Odpovím oklikou. Minulý týden jsem byl v Bratislavě na večeři s jedním Slovincem, který i s rodinou žije už řadu let na Slovensku a sleduje se zájmem i českou politickou scénu. Povídali jsme si o všem možném, stěžoval si, jak ve Slovinsku panuje mezi lidmi závist, jak to tam jde od deseti k pěti a jak obdivuje Čechy, jak to teď všechno zvládají. Já jsem naopak vyzdvihoval to, čeho si na Slovincích vážím a proč do jejich krásné země vždy rád jedu a trochu jsem nechápal jeho výrok, že „takový druhý národ jako Češi prostě na světě není“. Když poznal, že můj nedostatek náhledu není předstíraný, se smíchem mi svůj obdiv vysvětlil: „Podívej se, viděls někdy stát, kde v přímém přenosu někdo fackuje ministra zdravotnictví a pak se perou za pultem? Nebo stát, kde by ve finále na prezidenta kandidovali dva borci, z nichž jeden permanentně chrní a druhý, zvolený, má pořád virózu?“ A pak přidal úžas nad červenými kartami a vajíčky – na památný den! Úplně ho fascinovalo, jak ochranka prezidenta deštníky odráží ta vajíčka a jak se ostatní prezidenti na návštěvě nestačí divit a jeden to taky koupí. Pouštěl si to prý nevěřícně pořád dokola. No a teď do toho ty trenýrky, to byl úplně vedle. Ne že by se ve světě neděly ještě mnohem horší věci, ale právě ta absurdní neškodnost všech těchto recesí, jež tak úžasně koresponduje s obrazem Josefa Švejka a virtuální postavou Járy da Cimrmana, ho fascinuje. „To už není náhoda“, řekl mi, „vy jste prostě národ, kterej nemá obdoby“. Nevěděl jsem úplně přesně, zda to myslí jako lichotku nebo naopak. Postřehl to, posmutněl a dodal: „Ale já to obdivuju hlavně proto, že nikdo nepřešlápne přes čáru. Všude jinde už by byli všichni pozavíraní, ne-li něco horšího. U vás je to prostě soda“. Dodejme však, že naše poměry mají i temnější tóny, něco jako Kafkovské variace Josefa K. Ale nechtěl jsem Slovince strašit. Nechal jsem ho při tom obdivu. Je pravda, že zdravý rozum (selský rozum, common sense) je mrtev. Ale trenýrky na Hradě jsou jen neškodnější polovinou této smrti. Byrokracie je tou horší. A pokud mocní dokážou s námi to virtuální divadlo dohrát a nikoho za to nezavřou, třeba si i špetku zdravého rozumu zachovali. Bude se moc hodit, až poměry umožní jeho opětné vzklíčení.