22. 5. 2015
Nedávno se ve staroslavném Karolinu konala panelová diskuse na téma Odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost v dnešní Evropě. Ukázalo se v ní, jak překvapivě chatrné základy má obecné povědomí o těchto pojmech a jak navzdory jejich samozřejmosti mnozí nechápou jejich význam. Mezi účastníky oné diskuse se jaksi implicite mělo za to, že jde o odvahu a statečnost politickou a občanskou, jakou projevoval Masaryk, když proti proudu veřejného mínění poukazoval na falešnost Rukopisů či na antisemitskou hysterii při hilsneriádě, nikoli o kuráž adrenalinovou, jakou vykazují skokani na gumě ze Zvíkovského mostu. Toto porozumění bylo však v rozporu s výsledky veřejné ankety na stejné téma, v níž byli jako příklady statečnosti dotazovanými označeni na prvních místech prof. Jan Pirk a Karel Gott.
V prvním případě se statečnost chápe jako výkon náročného a svým způsobem adrenalinového povolání, ve druhém případě si ji veřejnost plete se slávou, nemá-li ovšem na mysli statečné vystoupení Zlatého slavíka spolu s Karlem Krylem na balkóně na Václavském náměstí v listopadu 1989. Alexandr Solženicyn kdysi napsal: „My jsme si totiž zvykli rozumět statečností jen vojenskou statečnost nebo statečnost těch, kteří létají do vesmíru, jen tu, jež zvoní řády. Zapomněli jsme na jinou statečnost - na občanskou - a jen té, jen té je zapotřebí naší společnosti. Jenomže tu my nemáme.“
Mimochodem toto pomýlení je na pozadí nevývratné víry značné části obyvatelstva, že vyniknutí v nějaké disciplíně automaticky kvalifikuje dotyčného k výkonu disciplíny jiné, například politické funkce. To je základní omyl intelektuálů, kteří si s fanoušky halekajícími „Hašek na Hrad“ ve své politické prozíravosti nijak nezadají, což se v historii bohužel už mnohokrát potvrdilo. Například to, že je mezi vědci stejné procento pakáže jako v ostatních oblastech lidského konání, je až trapně jasné, přesto si to většina lidí není ochotná připustit (L. Martínek a K. Haloun, Otrava krve, ERR, 2009).
Je pravda, že v současné degenerující Evropě sociálního státu a kolektivní nezodpovědnosti se příklady státnické odvahy hledají jen obtížně, a tak se dotazovaným v oné anketě nelze ani příliš divit. Pro budoucnost veledůležité pojmy se rozmělňují a vyprazdňují a pátrá-li žactvo po příkladech občanské a politické statečnosti, musí buď sáhnout po Kennedyho Profilech odvahy, nebo se obtížně prodírat houštinou eticky spletitých dějin disentu před Listopadem 89.
Tedy nic snadně intuitivního. Překvapivé však je, že málokdo sáhne po příkladech odvahy a statečnosti, jež se přinejmenším provizorně přímo nabízejí. Jsou to na jedné straně zastánci nespravedlivě stíhaných po celém světě a na druhé straně kurážní účastníci záchranných misí do oblastí zasažených smrtícími infekcemi, válkami a přírodními katastrofami. I my tam máme své skromné hrdiny, jejichž příklady by mohly táhnout. Fanouškům Zlatého slavíka doporučuji pro další inspiraci knížku Jana Trachty Tichý dech či film Olgy Špátové Daleko za sluncem.
Máme své vzory odvahy, statečnosti, lidskosti a spravedlnosti a jednou se nám možná budou moc hodit. Zkusme ty pojmy honem pochopit, nejpozději do příštích prezidentských voleb.