30. 4. 2015
Případ Nýrsko
Vážený pane profesore,
dnes jsem se dozvěděla o prezentaci Vašeho postoje a obracím se na Vás s výrazným smutkem z toho, jak jste se o mně vyjádřil do Reflexu v příspěvku "KDYŽ POMOC ZABÍJÍ". Patříte mezi odborníky, jež uznávám, a o to víc je ta bolest horší. Jak je možné, že Vy - tak vzdělaný a inteligentní člověk - se můžete přidat k těm, kteří se vyjadřují k informacím, jež nemají ověřené, a dopustíte se svým sdělením jen dalšího ublížení člověku, o kterém nic nevíte. Jak je možné, že vůbec můžete uvěřit interpretaci, kterou Vám předhodí novinář a z ní vycházet? Právě Reflex je jedním z médií, na které podávám žalobu pro neobjektivitu - záměrné neuvádění informací, které již byly k dispozici v době, kdy novinář bez etických a morálních zásad napsal opakovaně zcela podjaté články (obsahující dokonce lživá fakta), které se zařadily k těm, jež podsouvaly veřejnosti naprosto zmanipulovaný pohled na tento případ. Právě novináři podobní tomu z Reflexu se dopouští ovlivňování veřejnosti způsobem zasluhujícím potrestání. Odpouštím Vám, pane profesore, ale už se, prosím, již nikde ke kauze, o níž nevíte pravdivé a objektivní informace, nevyjadřujte, neboť patříte mezi lidi, které mohou svým míněním ovlivnit druhé, jelikož Vás velmi mnoho uznává stejně jako já. A myslím si, že prezentace Vašeho sdělení na Vašich osobních stránkách, bude pro mnohé lidi dost zarážející a překvapivá. Jen na závěr sdělím, že kresba rozhodně nebyla jediným zdrojem, na jehož základě by se zahajovalo trestní řízení. Děkuji Vám za pochopení. V příloze něco pro Vás.
S úctou, Mgr. Dominika Bezděková
Dotaz směřuje k Rx 9/15, kde odpovídám na otázku čtenáře týkající se případu, kdy nekvalifikovaná osoba v roli dětského psychologa usoudila z dětské kresbičky, na níž mělo prasátko větší ocas, že autorku-holčičku otec doma pohlavně zneužíval, vyvodila z toho následky a onen otec následně spáchal sebevraždu. O případu jsem nevěděl víc, než co bylo v novinách, což jsem plně přiznal („předesílám, že detaily případu neznám a moje mediální zdroje jsou asi stejné jako vaše“) a tak jsem dotazu využil k obecnější úvaze o tom, že psychologická práce s dětmi je dosti odlišná od práce s dospělými a že vykazuje četná etická omezení a tabuizaci určitých témat. Proto se často při práci s dětmi pracuje spíše s interpretací některých nonverbálních projevů, obrázků, hry a scének. Upozornil jsem, že s takovým materiálem je třeba velmi opatrně pracovat a interpretovat jej s přihlédnutím k celému kontextu. Za sebe jsem uvedl, že z obrázku bych nic podobného jako Vy nevydedukoval. Toť vše. O Vás jsem se nijak nevyjadřoval, vyjádřil jsem se obecně k tomu, co se dá resp. nedá usoudit z kresbičky, kde má prasátko ocásek, a že by se k odpo¬vědnosti měl hnát ten, kdo na základě tak vágní informace někoho obviní ze zneužívání a ten pak spáchá sebevraždu. To vše jasně upozorňuje, že moje reakce je založena pouze na dotazu a mediálních informacích a tedy připouští možnost, že existují informace mně neznámé a že všechno by mohlo být jinak. Takovými informacemi by mohl například být právě znalecký posudek, a to nejen na dítě, ale i na otce, případně matku. Nevyjadřoval jsem se „k případu“, ale odpovídal jsem na dotaz čtenáře. Dnes si s odstupem myslím, že kresba zřejmě opravdu nebyla jediným zdrojem, na jehož základě se podávalo trestní oznámení, a že sebevražda otce nemusela být jen následkem nespravedlivého obvinění, ale mohla být naopak klidně řešením bezvýchodné situace právem obviněného (nevím). To, co z mé tehdejší odpovědí zůstává (bez ohledu na to, jak to bylo), je, že z kresbičky, na níž má prasátko ocásek, se nedá usoudit, že dítě, jež ji malovalo, bylo zneužíváno, ani kdyby tím prasátkem byl „zakletý“ otec. Veškerá další doplnění a okolnosti tohoto případu mohou dát za pravdu Vám. To však nic nemění na tom, co si myslím o sexuálních deviacích, jejich diagnostice a léčbě, či o incestu, zneužívání dětí a interpretaci jejich výpovědí.