9. 4. 2015
Falešná vyváženost
Dobrý den pane profesore,
Zajímal by mne Váš názor na to, jakou „kauzu“ média dokázala vyrobit z přejezdu americké kolony naším územím. Něco, čeho by si normálně si nikdo ani pořádně nevšiml, se stalo obrovským tématem a zdrojem obav mnoha lidí. Zdravím z Moravy a přeji hezké jaro.
J. Novotný, Nové Město n. Moravě
Před průjezdem americké vojenské kolony se vskutku v médiích v neuvěřitelné míře producírovali různí mašíblové a pomatenci, naprosto rezistentní k faktům i k obyčejné zkušenosti, například s ruskou náturou či se sovětskou okupací. Na každého, komu třídenní průjezd spojeneckých vojsk Českou republikou nevadil nebo ho vítal jako přirozený projev solidarity a sounáležitosti, musel „v rámci vyváženosti“ vždy vystoupit nějaký komouš, pomatenec nebo mašíbl, který produkoval antiamerické výlevy hodné předrevolučních komentátorů Rudého práva. Starší si jistě pamatují Brože, Kojzara a další reaganobijce a amerikanofoby, jejichž dnešní reinkarnace, kde se vzala tu se vzala, působí jako přízrak z říše duchů. Vinou „vyváženosti“ vznikl dojem, že tato zem si zoufá v hrůze z americké okupace a že je plná přesvědčených stalinistů, zatímco pár prozápadních vlastizrádců z posledních sil obhajuje neobhajitelné. To je práce médií, jež v tomto případě byla úplně vedle. Vyváženost padesát na padesát je brutálním zkreslením skutečnosti, ve které nakonec stovky lidí vítaly americké konvoje a mávaly americkými vlajkami několika narudlým bubákům před nosem. To byl skutečný poměr historické odpovědnosti na jedné a ignorance na druhé straně v naší společnosti. Dávat v každé televizní diskusi „vyváženě“ vždy prostor nějakému komunistovi nebo putinofilnímu dezinformátorovi je mravně asi tak přijatelné, jako kdyby BBC ve třicátých letech minulého století v rámci vyváženosti dala v každém pořadu poloviční prostor fašistům a nacistům, aby to „bylo vůči politice pana Hitlera spravedlivé a vyvážené“. Je to nesmírně smutné a do budoucna pro tuto zem i velmi nebezpečné, avšak až do nějaké větší katastrofy se s tím sotva dá něco dělat. Historické revoluční „okno příležitosti“, na chvíli po Listopadu otevřené, se zavírá a nastupuje poměrně stabilní epocha postupného hromadění problémů, jež se jednou v budoucnosti provalí. Naštěstí se ještě zcela nezavřel prostor pro svobodu slova a možnost vyjádřit se ve svobodných volbách. Jen se nenechat „vyváženými“ médii zblbnout a tohoto prostoru do poslední chvíle využívat.