15. 1. 2015
Hudbou k vraždění
Dobrý den pane profesore,
jsem Vašim stálým čtenářem, zejména Vašich příspěvků v Reflexu. V souvislosti se silvestrovskou vraždou v Třebíči, kdy zpěvák skupiny Masový Wrazi ubodal jiného člověka, mě napadl dotaz, který si moc neumím zodpovědět: Každý z nás má v sobě nějakou hranici, za kterou by nešel a nevraždil by, a to ani pod vlivem alkoholu. Myslíte si, že tím jak tito lidé dlouhodobě poslouchají a tvoří texty o vraždění, týrání, zabíjení a krvi, že se jim tato hranice časem posune, tak že se pod vlivem této "kultury" stanou vrahem? Že se posloucháním horrorcore písní oslabí nebo posunou vnitřní zábrany, které lidem brání zabít? Podle mého názoru jsou ty texty za hranou a mohou u posluchačů tohoto směru, zejména pod vlivem alkoholu či drog, způsobit násilné jednání, protože jejich vnitřní morální bariéry musí být touto "kulturou" hodně oslabeny či deformovány. Pochybuji i o duševním zdraví a profilu těch, kteří jsou ochotni takovéto texty v hudbě poslouchat či je tvořit. Kdybyste náhodou měl k případu co říci, bylo by to jistě zajímavé i pro čtenáře Reflexu. Díky a těším se na další Vaše příspěvky. Robert Scigiel, Brno
Geneze zla nemá jednoduché vysvětlení a je mnohocestná. Předně k agresi mají sklon osoby s určitou genetickou výbavou, s defektem mozkových struktur, jež normálně mají impulzivní chování tlumit, často lidé mentálně retardovaní, pod vlivem alkoholu a návykových látek, někdy pod vlivem psychoz a afektivních poruch, jindy v rámci sexuální deviace (parafilie) jako je sadismus. A to je prosím výčet velmi neúplný. K tomu přistupuje vliv prostředí, (sub)kultury, rodiny, kamarádů, nedostatek zaměstnání či zábavy (nuda), fanatismus, xenofobie, postava vnějšího nepřítele, černobílé myšlení při nižším IQ, jež vede k paušalizaci anebo presumpci kolektivní viny. Součástí vnějších vlivů je také davové či skupinové chování, v němž se jakoby snímá z jedince zodpovědnost za své chování a uvolňují se zábrany. Kauzalita, na kterou se ptáte, je však oboustranná. Lze si představit, že člověk se nestane vrahem proto, že je zpěvákem morbidní skupiny, nýbrž i naopak, zpěvákem morbidní skupiny se stane proto, že k vraždění nemá, přinejmenším ve fantazii, daleko. Kultura chování nejen ovlivňuje, ale také naopak, je jeho produktem. Řekne-li vám někdo, že mu na koncertě zlomili čelist, tak jistě víte, že tam nehráli Fibichův Poem nebo Sukovu Píseň lásky. Jinak řečeno, nejen, že určitá „kultura“ vnitřní hranice zábran může posouvat, ale i naopak - ti, co je již mají posunuté, tíhnou k určitému žánru, při jehož produkci se ve zvýšené míře vyskytují. Zpovzdálí to pak vypadá, jako by hudba či text deformovaly morální zábrany. Podobně je však může deformovat oddanost vůdci, myšlence či sektě. Je pravda, že krátkodobě se taková kauzalita může projevit, jako tomu bylo v případě vlny sebevražd mladých lidí po vydání Goethova Utrpení mladého Werthera (1774). Vždy však jde pouze o přechodný výkyv v dlouhodobějších trendech, jež mají jiné, hlubší příčiny. Nezapomeňme, že neobvyklé podněty, ať už deviantní sexuální nebo zvráceně agresivní, stimulují pouze k tomu vnímavé jedince, zatímco u ostatních budí silný odpor a nechuť, natož aby posouvaly jejich morální zábrany. Řekni mi, jakou kulturu vzýváš, a já Ti řeknu, kdo jsi.