8. 1. 2015
Je optimismus nakažlivý?
Dobrý den pane profesore,
chtěla jsem se zeptat, jestli někdo již sledoval, zda se v běžném denním soužití dříve unaví optimista neustálým "střetáváním" s pesimistou, nebo je tomu naopak. Jestli může optimista nakazit pesimistu svým pozitivním nahlížením na život, nebo se optimista unaví, případně jestli si oba budou vytrvale hájit své postavení. Máme s manželem takové rozdílné založení, už nám to vychází 20 let, samozřejmě si občas lezeme na nervy - já si myslím, že mu svým optimismem pomáhám vidět život z té lepší stránky, ale zároveň jsou okamžiky, kdy si myslím, že by mě nejraději zaškrtil. Také někteří kamarádi mi doporučují absolvovat, alespoň coby divadelní představení, "Kurz negativního myšlení".
Jaký je Váš názor? Moc děkuji za případnou odpověď.
Petra H.
Nálada je nakažlivá, zejména je-li reakcí na prožívané a nikoli projevem temperamentu (věční nespokojenci a remcalové či naopak srandisti) nebo příznakem bipolární poruchy, jež všelijak kolísá z extrému do extrému. Proto se někdy zdá, že psychologické typy jako optimista či pesimista by se vzájemným soužitím měly obrušovat. Povaha je však ve skutečnosti asi tak konstitučně daná jako tělesná výška, IQ nebo barva vlasů. Ovlivňovat se do určité míry dá, ale je to opravdu fuška, běžné soužití na to sotva stačí. Jedna anekdota na toto téma vypráví o otci dvojčat, z nichž jedno bylo odmalinka mrzuté a pesimistické, zatímco druhé jen zářilo, samá radost, žádný problém. Otec se to snažil výchovným zásahem vyrovnat, a tak na Vánoce vystrojil dva stromečky v oddělených pokojích. Pod jeden nadělil pro prvního synka spoustu hraček a her, pod ten druhý pro druhého synka pouze koňský trus. Když vešli do prvního pokoje, smutný synek se při pohledu na hračky rozplakal: „ani to s tím nebudu umět, vždyť ani nevím, jak se co hraje, nezasloužím si to, to je celé omyl“. A hraček se ani nedotkl. Když vešli do druhého pokoje, radostný synek rozbalil krabici, spatřil lejno a nadšeně zvolal: „Tatínku, tatínku, honem, pojď se podívat – tady někde bude určitě poník!“ Žijí-li takové dvě povahy spolu, je to jako tlouštík s hubeňourem – vydrží jim to většinou nadosmrti. Na pořadu dne tedy není ani tak to, že by jeden „léčil“ druhého, jako spíše adaptace na povahu partnera tak, aby vás přestala iritovat. Naštvaní jedinci strašně neradi vidí, když je někdo šťastný a naopak. A úplně nejhorší pro remcaly je zjištění, že se mají dobře; proto si to radši ani nepřipustí. A pokud jde o to, zda se optimista unaví, je to otázka spíše unavitelnosti než indukce povahy. Unavitelnost je ovšem jiná dimenze. Jinak řečeno, optimisté mohou být více nebo méně „unavitelní“ a podle toho to dopadá. Nejhorší je neunavitelný pesimista. Divadlo působí terapeuticky, ale kurz negativního myšlení rozhodně nikomu nedoporučuji. Toho je všude kolem ažaž - stačí kliknout na nějakou diskusi pod texty na internetu. A poznámka na okraj: ani celospolečenská nálada (u nás momentálně „blbá“) rozdíly mezi lidmi nesmaže, pouze je posouvá do jiné „letové hladiny“.