11. 9. 2014
Pane doktore,
teď jsem na internetu četla rozhovor s Vámi o tom, jak subjektivní štěstí nekoreluje s objektivní situací. Dá se to něčím doložit?
J. Váchová, Praha
Minulý týden se na universitě v Cambridgi konal seminář, na němž se doc. Pavel Mohr z Psychiatrického centra Praha/Národního ústavu duševního zdraví této otázce věnoval z hlediska psychiatrie a ukázal, že míra funkčního postižení, jakož i subjektivní kvality života, koreluje s tíží psychiatrických příznaků pouze v omezené míře. Na podobné téma jsem již odpovídal v Rx 2/2010 („Jeden můj švédský kolega dával svým pacientům dotazníky zjišťující subjektivní kvalitu života... Jaké bylo jeho překvapení, když chudí psychotičtí pacienti (…) včetně schizofreniků, byli dokonce o chlup spokojenější než neurotici s nespavostí, bolestmi hlavy a manželskými konflikty, vesměs dobře situovaní švédští občané, zhusta vlastníci jachet, silných aut a všelijakých byznysů“). V úvodu zmínil překvapivé nálezy z poslední doby. Eurostat nedávno opět publikoval žebříčky subjektivního štěstí, dotazníkově zjišťovaného v mnoha zemích Evropy i světa. Mezi nejšťastnějšími národy jsou Dánsko, Norsko, Švýcarsko, Holandsko a Švédsko. Česko je na 39. místě, Slovensko na 46., Polsko na 51., Rusko na 68., Řecko na 70. a Bulharsko na 144. místě ze 156 států. Na posledních místech je Středoafrická republika, Benin a Togo. Až potud celkem nic zajímavého. Ale autoři Proto a Oswald nedávno podpořili svými nálezy hypotézu, že pocit subjektivního štěstí nepřímo koreluje s mírou zastoupení alely pro krátkou verzi serotoninového transportéru v populaci, což je genetická vloha přispívající k rozvoji deprese. Ukázali, že tato riziková alela je nejméně zastoupená v populacích, jež si v pomyslném žebříčku štěstí vedou nejlépe, a nejvíce zastoupená v těch, které v onom žebříčku stojí nejníže. Jinými slovy – subjektivní štěstí určité populace je sice do určité míry syceno takovými proměnnými jako je HDP, střední délka života, vnímání korupce, svoboda činit životní rozhodnutí, sociální podpora a štědrost, ale ukazuje se, že rozhodující možná je genetická „vzdálenost“ od Dánů! Proto jsou na špici Skandinávci a na opačném konci Západní Afrika. I kdyby to nebyla pravda, je to krásně vymyšleno a hypotéza k testování jako stvořená. Mimochodem – je to také inspirace pro ty, kdož jsou skeptičtí k názoru, že ve společenských vědách lze být na mezinárodním poli plně kompetitivní, stejně jako ve fyzice nebo v molekulární biologii. Jen se nebát.