7. 8. 2014
Dobrý den,
Nejprve jsem si myslel, že ochablí na duchu jsou pouze čeští novináři a značná část naší populace, ale čtu-li zprávy ze světa, zá se mi, že se ve svém anti-Izraelském třeštění v souvislosti s událostmi v Gaze pomátli všichni. Jak si vysvětlujete tu propagandu, která je podle mého soudu strašně nebezpečná? Vždyť té zemi jde o holou existenci! To se má nechat „vyváženě vyvražďovat“, aby byla shovívavě akceptována? Jan Bureš, Praha
Nechci otevírat diskusní stoky rozdmýcháváním vášní, takže se omezím na snadno dohledatelná fakta: v důsledku poslední izraelské ofenzívy je v Gaze k dnešku celkem asi tisíc osm set obětí. Evropou cloumají srdceryvné obrázky raněných či mrtvých palestinských dětí, což je strašné. Nikdo k tomu už nedodává, že Izraelci před nálety obyvatelstvo varují, dokonce obtelefonovávají civilisty v cílových oblastech, ale Hamas civilistům vyhrožuje a brání jim opustit školy a nemocnice, kde si je pěstuje jako živé štíty svých raket odpalovaných houfně na Izrael. Izrael zbraněmi chrání své lidi, Hamas lidmi chrání své zbraně. Naproti tomu v Sýrii bylo v právě běžící občanské válce mezi březnem 2011 a letoškem vyvražděno a zabito na 170 000 lidí. Jen během prvního roku této občanské války bylo podle UNICEFu v Sýrii zabito na 500 dětí a dalších 400 dětí mučeno ve věznicích. Nikde přitom nikdo nějak zvlášť neprotestuje a po vymazání Sýrie z mapy světa nevolá, s výjimkou nově vzniklého Islámského státu v Iráku a Levantě, který má ambice rozprostírat se od Dálného Východu až k Ivance na Dunaji a pár kilometrů od Mikulova (region Urúba). Jen pro srovnání – všechny arabsko-izraelské války dohromady měly za padesát let od r. 1945 do r. 1995 na 92 tisíc obětí, což je něco přes polovinu toho, co si teď obstarali pouze Syřani sami mezi sebou během pár měsíců. K tomu připočtěme mrtvé v Libyi, během „arabského jara“ v Egyptě, v Jemenu, v Tunisku a v občanských válkach v Libanonu, o Africe, Iráku a Afganistánu nemluvě. Každý rád obviňuje Američany. Tak i když nepočítáme jejich účast v Iráku a Afganistánu, tak jen válka Iránu s Irákem (1980-1988) si vyžádala 0.5-1 milion obětí, z toho 95 000 dětských vojáků a 50 000 obětí chemického útoku. Na vyvražďování Arabové nepotřebují Izrael, stačí si plně sami. Naopak, Izrael je nejmocnější stabilizující a mírotvornou silou, po jejímž případném vyřazení se na středním východě teprve rozjede peklo, jehož výsledkem bude nejprve válka všech se všemi a pak středověký chalifát. Když palestinští „radikálové“ zavraždí nevinné židovské studenty, jsou doma oslavováni. Když totéž v odvetu učiní palestinskému chlapci izraelský radikál, je doma zavřen a souzen. Nebe a dudy. Mnoho Palestinců (i děvčat) je od dětství matkami vedeno jednak k nenávisti k Židům a jednak k sebevražednému útoku s co největším počtem nevinných obětí a následným vstupem do ráje. Dalo by se cynicky podotknout, že zabitím ve válce se Palestinec coby mučedník jen rychleji posouvá do pásma věčné blaženosti, takže se vlastně pouze vyhovuje tomu, na co je připravován. Přitom nejpozoruhodnější informace o ambicích Hamasu (nejen zničit Izrael, ale především na troskách regionu vybudovat chalifát) nepocházejí od Židů, ale od samotných vůdců Hamasu a zejména od Mosaba Hassana Yousefa, nejstaršího syna Šejka Hassana Yousefa, jednoho ze zakladatelů Hamasu, jenž byl vychováván jako jeho následník a napsal o tom knihu Son of Hamas (Syn Hamasu). Rádio a televize v Evropě vyžadují „vyvážené zpravodajství“. Chápou to tak, že každý, včetně zločinců, má dostat stejný „časový“ prostor. Dopadá to ovšem tak, že zastánci teroristů mají často prostor větší než jejich odpůrci. Je to asi jako kdyby každý komentář v BBC v roce 1939 či 1940 musel být „vyvážen“ nacistickou desetiminutovkou tamtéž. Jedna ze zhovadilostí, na které svět doplatí. Jan Masaryk řekl, že správný chlap nemůže být neutrální, když vidí, jak se dva perou a jeden z nich má pravdu. Neutrální v takovém případě může znamenat spoluvinu.