10. 7. 2014
Dobrý den,
V každém Reflexu si rád přečtu Vaši stránku a oceňuji Vaše názory a postoje. V 7/2014 se zabýváte tématem bulváru. Mám pro Vás informaci, která by Vás mohla zajímat, protože řešení existuje, akorát není vůle pro jeho zavedení i u nás. Na svých cestách jsem byl již třikrát v Singapuru, který mě vždy fascinuje jak tam vše funguje. Je to opravdu velký kontrast ve srovnání např. s nepříliš vzdálenou Jakartou. Při setkáních s jeho obyvateli jsem se zajímal jak je to možné a získal jsem na to určitý názor. Úspěch Singapuru je jednoduchý - většinový volební systém, staré anglické právo a jeho velice rychlá vymahatelnost a rychlý trest. Tak a teď tedy k tomu bulváru. Když v Singapuru některé noviny napíší něco, co není pravda a soud to potvrdí, tak přichází okamžitý trest. Peněžitá pokuta a hlavně se musí noviny omluvit. Pozor, omluva musí být na stejných stránkách a ve stejném rozsahu jako dříve tiskovina falešnou zprávu uváděla. V případě neuposlechnutí, soud okamžitě zakáže další vydávání postižených novin. Prosté a funkční.
Zdraví Vás Hynek Dařbujan
Ano, je to prosté a možná i funkční a často prožívám chvíle, kdy bych takový systém prstíčkem hrabal. Přesto jsou důvody být k podobným návrhům obezřetný. Především je to značná nepřenosnost legislativy, zejména přirozeného chápání práva, z jedné kultury do druhé, a to jak v čase, tak v prostoru. To, co je v zemích, kde platí šaría, správné, může být jinde hrubým porušením základních lidských práv. Těžko si lze představit, že by čeští nebo němečtí policisté nezúčastněně přihlíželi vraždě cti v rámci rodiny nebo ukamenování ženy za to, že si namluvila jiného než rodinou dohozeného ženicha. Dalším důvodem k opatrnosti je zkušenost těch, kteří v podobných prostředích dlouhodobě žijí a neužívají si tamních předností pouze jako turisté. Nechme stranou anekdotické výstřelky jako je stodolarová pokuta nebo dvacet ran sukovicí za vyplivnutou žvýkačku. Mám ale kolegyni – Číňanku z Hong-Kongu, která má se Singapurem mnohaletou osobní zkušenost. Tvrdí, že by tam trvale žít nechtěla ani za nic. Cítila se tam nesvobodná, svázaná, prostředí sterilní. To je daň za Vámi líčený (a námi kýžený) pořádek. Připomíná mi to princip nepřímé úměrnosti mezi osobní svobodou a kriminalitou. V zemi, kde je stanné právo a cenzura, není kultura a není žádná legrace, zato je mizivá kriminalita a bulvár prakticky nepomlouvá, ba ani neexistuje. Při zákazu vycházení, pokud ho neporušujete, je v ulicích klid. Jakmile se lidem ale poleví, hned začnou šmelit, spekulovat, lichvařit, okrádat, lhát, pašovat a podvádět. Svázaný a připoutaný seká dobrotu víceméně každý. Na škále mezi těmito extrémy se proporce hodnot této nepřímé úměry pohybuje. Pro každou společnost, dokonce pro každého člověka, je vhodné poněkud jiné nastavení. Poučení z Vašeho přikladu však plyne jednoznačně i pro naše prostředí, a to nejen pro bulvár: účinnost trestu je dána daleko víc jeho bezprostředností než výší. Je škoda, že naše justice, ač si je toho jistě vědoma, dělá jako by to nevěděla. Kauzy má rozdělané i desítky let, a tak není divu, že může být záminkou i pro prezidentskou amnestii, jež se spravedlností nemá společného už prakticky nic.