19. 6. 2014
Dobrý den pane profesore!
Protože jste Vy jeden z mála, kteří napomáhají k destigmatizaci psychiatrie, obracím se na Vás s prosbou-dotazem. Proč u nás v Čechách veřejnost tak málo ví, co je Tourettův syndrom, když jeho formami více, či méně trpí poměrně značné procento populace? V lepším případě lidé znají jeho "nejzajímavější" problém - koprolálii. Nejen, že se pacienti setkávají s malým pochopením společnosti, ale i lékaři tuto poruchu nediagnostikují. Pacienti se pak trápí pocity neustálého selhávání, které může stupňovat vnitřní napětí, které může mít za následek zhoršování průběhu poruchy a tak stále dokola. No nebudu nic zakrývat je to má životní zkušenost. Nezanedbala jsem odbornou péči a navzdory tomu jsem se svým dítětem prožívala osm let trápení a pochybností, kde dělám ve výchově chybu. Diagnóza a pochopení problému nám oběma přinesly značnou úlevu. Také mne mrzí, že se málo mluví o úzké spojitosti neurologie a psychiatrie. Děkuji za odpověď a přeji hodně sil do práce a ať Vás humor a nadhled neopouštějí! M. Capková
Potíž je jak v nedostatečné osvětě a ve stigmatu psychiatrie, tak i v tom, že Tourettův syndrom (TS) je vnímán kdesi na pomezí neurologie, jíž není moc příjemný pro svou psychickou složku (příznaky jako ADHD, obsese, poruchy chování), a psychiatrie, která by ho nejraději vytěsnila k neurologům jako tikovou poruchu. Příznaky TS se objevují nejčastěji kolem nástupu do školy, nejpozději do 18 let. Výskyt v populaci mladistvých do 18 let je 0,4–3,8 %, chlapci jsou postiženi až 4x častěji než dívky. Prvními příznaky bývají pohybové tiky, později se k nim přidávají tiky zvukové a poruchy chování. Projevy ADHD ale začínají dokonce dříve než tiky. Naopak známky obsedantně kompulzivní poruchy (OCD) se objevují až několik let po začátku tiků, a to asi u poloviny postižených. TS se obvykle zhoršuje během puberty, zatímco v dospělosti se mnohdy zmírňuje. Říká se, že asi u třetiny nemocných tiky v dospělosti prakticky vymizí, asi třetina má celoživotní snesitelné obtíže a „pouze“ třetina je na tom i v dospělosti špatně a vyžaduje soustavnou léčbu. V malém procentu je vývoj vskutku nepříznivý (tzv. maligní forma), charakterizovaný těžkými tiky, sebepoškozováním, depresemi se sebevražednými sklony (což činí z TS smrtelné onemocnění!) a s těžkou formou OCD. Příčina není úplně známa, ale ví se, že onemocnění je důsledkem interakce polygenetické vlohy a vlivů prostředí, k nimž patří stres matky v těhotenství, užívání některých léků, alkohol, kouření, infekce, hypoxie plodu a stresující traumata v dětství. Studuje se také možnost autoimunitní reakce spuštěné infekcí β-hemolytickým streptokokem. Z neurologického hlediska jde především o poruchu bazálních ganglií v mozku s následnou poruchou funkce kortiko-striato-talamo-kortikálního okruhu. Léčba spočívá především v informovanosti pacienta i rodiny, jež umožní režimová opatření, dále v úpravě školních podmínek, psychoterapii, tréninku v zacházení se stresem, a teprve v krajním případě farmakoterapii, která se zaměřuje zvlášť na tiky a na ostatní projevy (ADHD a OCD). Zájemcům lze doporučit multimediální CD-ROM o TS od neurologů Ondřeje Fialy a Evžena Růžičky, jenž je volně přístupný na internetu (www.atos-os.cz/cd). A pokud jde o neurologii a psychiatrii, právě zmíněný Dr. Fiala je jedním z protagonistů Neuropsychiatrického fóra (www.npforum.cz), jež založili mladí neurologové a psychiatři ve snaze oba obory opět sblížit. Ostatně o totéž se snaží i náš evropský projekt Národní ústav duševního zdraví v Klecanech (www.nudz.cz). Když mu budete držet palce a zdaří se, tak mne humor a nadhled neopustí.