29. 5. 2014
Dobrý den, pane doktore,
mám moc ráda Vaše články v Reflexu, líbí se mi, že nejste kategorický a vyjadřujete se s nadhledem a pochopením. Ráda bych znala Váš názor na alergie. Prý vznikají psychosomaticky jako reakce na stres apod. Pak by mělo být možné se jich vyřešením příčiny (tedy zmírněním stresu a překonáním obav) zbavit - nebo ne? Měla jsem šestnáct let psa a bylo to krásné období v mém životě. Posléze jsem žila v těsném kontaktu s kočkami a tehdy se u mě objevil alergický ekzém. Nyní jsem se rozhodla opět pro pejska. Protože jsem si vědoma alergie na kočky, zašla jsem "pro klid duše" na testy. Podle výsledků mi však pes nebyl doporučen. Byl to velký šok! Při rozhodnutí NEMÍT psa jsem se cítila smutná, zklamaná, jako bych sama sebe zradila. Při rozhodnutí neposlechnout doktory jsem byla radostná, svobodná a spokojená. Rozhodla jsem se tedy MÍT psa. Pak mě ale olízl sestřin yorkšír a na tom místě se mi objevila kopřivka. Nic vážného, po chvilce zase zmizela. Prostě to moc řeším, řekla mi sestra. Na čtyřnohého parťáka se těším. Plánuji, že když mě olízne, opláchnu se... Jak přesvědčit imunitní systém, že pes je OK? Mají se problémy s alergií řešit až, když nastanou? Jak to udělat, aby vůbec nenastaly?
PS: jen prosím nepište, abych si nepořizovala psa - to už jsem slyšela a neposlechnu:-).
S přáním krásného dne,
Jitka Horáková
Vaše úvodní lichotka mne na jednu stranu těší, na druhou stranu ji chápu jako jemnou manipulaci ve snaze předem si zajistit autoritativní povolení pořídit si psa navzdory alergii, což může dát opravdu jen chápající a nikoli „kategorický“ lékař. Nechci a nebudu se plést alergologům do řemesla, neboť jen oni by mohli zasvěceně komentovat možnosti desenzibilizace (tedy „znecitlivění“) vůči psím alergenům a možnosti příznivého vývoje alergie navzdory pokračující expozici. Vezmu-li však jako poučený laik, sám kdysi pylový alergik, v potaz analogii se sennou rýmou, pak si kladu otázku, jestli to s tím pejskem není podobné jako s travinami, jívami, šeříky a jablky, jež mi kdysi spouštěly příšerné záchvaty s nosem jak vodovod a podrážděním spojivek, že jsem si mohl oči vydrápat. Je pravda, že jsem v mládí absolvoval řadu testů a následné desenzibilizační kůry injekcemi. Pak jsem ještě léta musel tu a tam užívat antialergika (tehdy hrozně tlumila – po Bromadrylu se spalo jak v narkóze), ale záchvatů bylo čím dál méně a s věkem to všechno pominulo. Dneska si můžu lehnout do trávy či na seno a celkem ve zdraví to přežiju, což kolem puberty bylo nemyslitelné. Chci tím říci, že možná i ve Vašem případě by se mohl uplatnit věkový faktor (alergie jaksi „vyšumí“) a určitá desenzibilizace. Otázka tedy nezní, zda lékaři mají pravdu, když Vám nedoporučují psa (mají), ale zda zrovna pro Vás je větší újma emoční, když je poslechnete, nebo fyzická, když tu a tam budete mít kopřivku jako cenu za přátelství miloučkého tvora. To jste si už zřejmě rozhodla sama. Dobré je, že na kopřivku se neumírá. Horší však je, že nemusí zůstat jen u ní, ale opuchnout mohou třeba i dýchací cesty, může se rozvinout astma (ale pozor, u dětí pes v rodině před rozvojem astmatu zřejmě chrání!) či anafylaktický šok, a na to už se umřít dá. Pravděpodobnost je však velice malá. Rozhodně je životu nebezpečnější jezdit autem, což lidi klidně dělají a těžko jim to doktoři mohou zakázat. Každopádně si hned po pejskovi opatřete také chápajícího alergologa s nadhledem, který Vám s tím když tak pomůže. Psychiatra si pošetřete pro případ, že to s pejskem přece jen nepůjde.